Lidé jsou společností chováni k sobectví. K primitivnímu a hloupému sobectví. Prostě já jsem já, mám na všechno nárok a žádné povinnosti nebo závazky k druhým lidem. Proto tolik dětí bez otců a proto také tolik jedináčků. Sociální situace s tím nemá absolutně nic společného. Dnes se mají lidé po materiální stránce mnohem líp, než se měli kdykoliv v minulosti. Přivést na svět jedináčka je především bezohlednost vůči tomuto dítěti. Celý život mu bude něco chybět a ve stáří zůstane s velkou pravděpodobností úplně samo.

To tvrzení, že jedináčky plánují lidé bez maturity je nějak divné - sociálně slabí mají dětí jako smetí... A spíš než nějaká chudoby lidi od toho mít víc dětí odrazuje ztráta pohodlí. Vždyť kolem je takových jiných podnětů a zábavy...

Z pohledu muže je to snadné. Prostě uteče za jinou. Tolik samoživitelek, co je dnes, nulová tolerance vůči marodění, paragrafům, stát přenesl namocenskou na zaměstnavatele, neplatiči alimentů, náklady jak v Německu, platy jak v Čechách, babičky v práci na přesčasech. Neumím si představit být sama. Dnes čtu 40 tisíc 3 letých dětí se nedostalo do školek. To vážně stát potřebuje děti nebo jen daňové poplatníky na dojení, ať si to rodiče s nimi do dospělosti dělají jak chtějí?

Postihla jste to hezky. Stát hází rodinám klacky pod nohy skoro ve všem a pak pláče, že nejsou děti. Daňové zatížení české rodiny je neuvěřitelné, stabilita příjmu nulová. V Německu je nižší daň na dětské potřeby a oblečení, jsou místo mateřské a rodičovské (což jsou zanedbatelné částky) obrovské srážky z daně z příjmu a podporují se částečné úvazky i na dva dny v týdnu. Ze školkami se bojuje i v Německu, ale zase se podporují firmy v jejich zakládání. Z Česka sme doslova utekli, když měl první syn 3 roky a já zkončila nezaměstnaná, i když jsem před mateřskou práci měla. Tady je to taky trochu finanční boj, ale mám jistotu, že nezkončíme jako rodina na ulici a nevezmou nám děti, kdyby manžel náhodou byl měsíc nemocen.

Kdyby každá žena měla po dobu třiceti let 2-3 děti, tak je po krizi sociálního i zdravotnického systému. Zahubí nás vlastní pohodlí - představa, že bohatí si druhé dítě nemůžou dovolit neb by ho neuživili.

nemyslím, že je odrazuje nedostatek školek, spíš je to vlastní pohodlí. Ostatně, bývalo tady dost školek i jeslí na dvojnásobný počet narozených, ale to by je nesměli ti z řetězu utržení radní VŠECH partají v devadesátých letech prodat za hubičku kamarádům, že?

Jak si někdo může myslet, že v případě jednoho dítěte dopřeje dítěti více než když má sourozence? Sourozenci – to je to, co pak dítěti nejvíc chybí. Rodiny pak nahrazují další dítě psem, což je opravdu smutné.