Děje se tak i přes chybějící systémovou podporu státu. PRAHA Snímek Heleny Třeštíkové René zastihla ta zpráva na jeho spanilé jízdě po festivalech několika kontinentů: Evropská filmová akademie mu udělila prestižní cenu Prix Arte za nejlepší dokument. Trofej označovanou jako evropský Oscar získala režisérka Reného Helena Třeštíková jako teprve třetí Čech v historii.
V zahraniční konkurenci se neztrácí ani Venkovský učitel, třetí film Bohdana Slámy. S úspěchem byl uveden na festivalu v Benátkách, na přehlídce ve Stockholmu vybojoval ocenění pro herečku Zuzanu Bydžovskou a kameramana Diviše Marka, dočká se zřejmě i distribuce v USA. Pod oběma filmy je podepsaná společnost Negativ, pro niž byl rok 2008 velmi úspěšný.
Dalším dokumentem, který bodoval na festivalech, je Gyumri Jany Ševčíkové. Jeho tuzemské distribuce se ujal festival dokumentárních filmů Jihlava, který tak do svého komplexního programu péče o filmy přidal další aktivitu. Funkční strukturou Institutu dokumentárních filmů, který některé z nich zastřešuje, se inspiroval čerstvě založený Institut animované tvorby.
Na nedávné panelové diskusi se zástupci kanadské kinematografie se mluvilo i o tom, jak kvalitní institucionální podporu Kanada svému filmu poskytuje: orgány jako zmíněný IDF tam zřizuje stát. Ten náš se drtivou většinou omezuje na distribuci peněz z fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Český film také táhne k zemi absence aktuálního zákona o kinematografii, o který se zástupci filmařů se státem hádají už několik let. Další podstatnou brzdou jsou chybějící daňové podmínky, vedoucí k odlivu zahraničních produkcí. Ty u nás přitom měly jen v roce 2003 obrat 5 miliard korun. Tyto peníze teď tečou do Maďarska a dalších zemí.
