Podle Zprávy o finanční stabilitě, kterou 16. června zveřejnila Česká národní banka, čelí české podniky, finanční instituce a domácnosti především dvěma rizikům. Prvním je prohlubování finanční krize a recese v západních ekonomikách. Druhým je výjimečně vysoká míra nejistoty, kterou způsobuje snížená předvídatelnost ekonomického vývoje.
Přestože identifikace rizik může působit na čtenáře dost pesimisticky, zpráva zároveň vlévá čtenářům do žil jistou dávku optimismu, když ukazuje, že český finanční sektor patří v evropském kontextu k nejodolnějším a je vzhledem ke svému obezřetnému chování v uplynulé dekádě dobře připraven na to, aby se s těmito značnými riziky vyrovnal.
Proč se recese může prohlubovat?
S pokračující krizí se totiž zvyšuje pravděpodobnost, že velké množství podniků i domácností v západních ekonomikách nebude schopno splácet úvěry přijaté v předcházejících letech. Domácnosti i podniky se mohou obtížně vyrovnávat s úrovní reálných úrokových sazeb, která je pro ně příliš vysoká. Její zvýšení může být vyvoláno podstatným snížením tempa růstu cen i tlakem na růst nominálních výnosů z podnikových obligací.
Tento tlak se objevuje navzdory poklesu měnověpolitických sazeb a odráží globální nárůst rizika na finančních trzích. Navíc rostoucí ztráty amerických a evropských bank z úvěrových portfolií spolu s omezenou funkčností dalších segmentů úvěrových trhů povedou k výraznému zpomalení tempa růstu nebo k absolutní kontrakci úvěrů privátnímu sektoru v některých zemích. Z tohoto důvodu je hlavním rizikovým scénářem pro českou ekonomiku prohloubení recese v Evropě. Kreditní riziko se zvyšuje Český bankovní sektor bude v následujících letech vystaven primárně kreditnímu riziku. Míra nesplácení bankovních úvěrů se ke konci letošního roku více než zdvojnásobí oproti úrovním převládajícím před začátkem finanční krize v létě 2007. U podniků by mohla při realizaci výrazně nepříznivého scénáře míra nesplácení úvěrů vzrůst v roce 2010 až ke 13 %, u domácností až k 10 %. V návaznosti by pak došlo k výraznému zhoršení kvality úvěrových portfolií.
Právě prohloubení recese v západní Evropě, které by se projevilo pokračováním poklesu českého exportu a průmyslové výroby, nás může nepříznivému scénáři rychle přiblížit. Zvýšená míra insolventnosti podniků by se odrazila v růstu rizikových marží u úvěrů podnikům. Ty by tak byly vystaveny výraznému zpřísnění finančních podmínek.
Důsledkem by pak mohla být vlna podnikových bankrotů, vedoucí k rostoucím úvěrovým ztrátám finančních institucí. Tento vývoj by byl doprovázen nárůstem nezaměstnanosti a propadem disponibilních příjmů domácností. To by dále snížilo kupní sílu domácností a omezilo jejich schopnost splácet hypotéční a spotřební úvěry, čímž by se úvěrové ztráty bank dále prohloubily.
Zhoršená příjmová situace domácností se může projevit v nárůstu insolvencí spojených s úvěry na bydlení a poklesu cen rezidenčních nemovitostí z důvodu realizace zástav. Tomu nahrává skutečnost, že v průběhu posledních tří let byly nové hypotéční úvěry běžně poskytovány s hodnotami loan-to-value (poměr výše úvěru vůči hodnotě nemovitosti) kolem 80 % až 90 %. Právě tento typ úvěrů se může v případě nesplácení a paralelního poklesu cen nemovitostí stát problematickým.
Vzhledem ke konzervativnímu chování bank v minulosti a vzhledem k relativně nízkým průměrným podílům loan-to-value u úvěrů na bydlení (na konci roku 2008 za celý bankovní sektor včetně stavebních spořitelen pod úrovní 50 %) je však potenciální dopad do bilancí bank poměrně slabý.
Finanční sektor je odolný Přestože uvedená rizika budí obavy, zátěžové testy ukazují, že odolnost domácího finančního systému je značná. Ve scénáři, který by představoval největší zátěž, by požadované kapitálové injekce do celého finančního systému dosáhly pouhých 0,6 % HDP, což je ve srovnání s náklady krize v některých západních ekonomikách velmi nízké číslo.
Především český bankovní sektor vykazuje odolnost i přes značně pesimistické nastavení nejhoršího scénáře. Zátěžové testy indikují také odolnost pojišťoven a penzijních fondů vůči poklesu ekonomické aktivity ve všech scénářích, negativně by se však zejména v sektoru penzijních fondů projevil případný další růst dlouhodobých výnosů, a tedy pokles cen držených dluhopisů.
Vzhledem k prokázané odolnosti finančního sektoru považujeme nadále za dosti pravděpodobné, že i v příští zprávě o finanční stabilitě bude domácí finanční sektor řazen do malé skupiny evropských zemí, kde vláda nebyla nucena hodit finančnímu sektoru záchranné lano.
Bankovní sektor vykazuje odolnost. Zátěžové testy indikují také odolnost pojišťoven a penzijních fondů vůči poklesu ekonomické aktivity.
O autorovi| JAN FRAIT, KATEŘINA ŠMÍDKOVÁ, Kateřina Šmídková je ředitelkou samostatného odboru ekonomického výzkumu a finanční stability ČNB Jan Frait je náměstkem ředitelky samostatného odboru ekonomického výzkumu a finanční stability ČNB
