9. února 2006 10:21 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Český lev je pochodem plagiátorů

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 61Diskuse
Prozaik a scenárista Vladimír Körner. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Prozaik a scenárista Vladimír Körner. | foto: Alžběta Jungrová, Lidové noviny

PRAHA Podle jeho scénáře vloni natočil Milan Cieslar celovečerní film Krev zmizelého, nyní pražské nakladatelství Dauphin Vladimíru Körnerovi vydalo dva svazky sebraných spisů.

LN Jak nyní nahlížíte budoucnost české kultury, když je ministrem Vítězslav Jandák? Jandák je dobrý herec, hrál v několika mých filmech, a především dobrý člověk, takže tuto změnu vidím velmi optimisticky. Jako křesťan si hodně od jeho osoby také slibuju ve vztahu státu k církvím. Zaplaťpánbůh, že je tam Jandák a Paroubek, jinak by volby vyhráli komunisté, i když jejich ideologie už je vyčpělá. Podle mě musí být jednotícím prvkem Evropy křesťanské ideály.

LN Tak pojďme raději k filmům -"vaším" režisérem byl František Vláčil. Kdy a proč jste se rozešli?
Bylo to na filmu Dým bramborové natě. Frantovi řekli, že musí zpracovat knihu nějakého národního umělce, tak si vybral Doktora Meluzína od Bohumila Říhy, kterého jsem přepsal do scénáře (původně jsem měl jen upravovat knižní dialogy, ovšem to by z toho byl němý film). Oni nám ovšem nesmyslně změnili konec, tak jsem se od toho distancoval, vyškrtli mě z titulků a pak už jsme se s Františkem při práci nikdy nesešli.

LN Jak jste spokojen s konečnou podobou zatím posledního filmu, jenž vznikal podle vašeho scénáře - s Krví zmizelého?
Jsem rád, že se to vůbec natočilo, i když je na filmu jistě vidět, že vznikal jako velký čtyřdílný projekt - čtyři roční doby a dvacetileté rozpětí. Seriál by měl snad běžet letos v České televizi.

LN Jako svazek vašich sebraných spisů vyšel teď také literární scénář Krve zmizelého. Nepřemýšlel jste, že byste tento příběh rovněž přepsal do prózy?
Teď, když už to vyšlo v této podobě, je pozdě. Mám tak aspoň ušetřenou práci. Já scénář do prózy přepisuju až ve chvíli, když je jeho realizace ohrožena a vypadá to, že film nebude... To hrozilo třeba u takového Zániku samoty Berhof.

LN Literatura je pro vás tedy jen nouzovou náhražkou filmu?
Skoro, spíše jenom útočištěm v nouzi, u mě to tak fungovalo vždycky. Zatímco však za normalizace pořád ještě byla naděje, že se ten režim zhroutí, v 90. letech po privatizaci Barrandova byl konec veškerým nadějím.

LN Takže 90. léta vnímáte ze svého pohledu jako špatné časy?
Ano, udělal jsem ještě dva filmy na Slovensku, ale jinak špatné - mám vymalováno. K moci se dostali lidé z branže, kteří mě dobře znají a já znám je.

LN A když odhlédnete od sebe - co říkáte porevolučním filmům?
Kterou revoluci myslíte? Já už jich zažil víc. Tomu v roce 1989 se ale nedá říkat revoluce...

LN Ano, myslím listopad 1989. Jak tedy hodnotíte současnou tuzemskou filmovou produkci?
Existuje jakýsi Český lev, už je tam všechno, ale ještě jim chybí hymna, když všichni nastupují - myslím, že by se měla jmenovat Pochod plagiátorů.

LN Změnil byste na Českého lva názor, kdybyste získal některou z jeho cen?
Nebudu chodit mezi lidi, kteří mě vyhazovali z Barrandova a pak jej rozkradli... Tehdy začal diletantismus jako styl.

LN Vy jste ovšem ročník Hřebejka, Jarchovského a Chauna učil na FAMU, v nich jste žádný příslib neviděl?
Ne, oni ani moc nepsali... Spíš tam byla nějaká děvčata, která dnes píšou seriály, což je dobré... Takové to "jedna pani povídala" má v Čechách tradici.

LN Nenapadlo vás problém s nejistým výsledkem zfilmování vašeho scénáře vyřešit tím, že byste se odhodlal k jeho režírovaní?
Jsem u filmu sice od roku 1954, takže mě lze v podstatě označit za fachidiota, ale na tohle jsem si nikdy netroufl - myslím, že bych asi neuměl pracovat s herci.

Vladimír Körner

Narodil se 12. 10. 1939 v Prostějově. Dětství prožil v Uhřičicích u Kojetína.

Jeho otec vedl za okupace odbojovou skupinu, padl 7. května 1945. Rodina se poté přestěhovala do Zábřehu na Moravě, po maturitě na průmyslové škole v Čimelicích následovalo studium dramaturgie na pražské FAMU.

Je autorem řady scénářů k celovečerním i televizním filmům a seriálům a také prozaických knih, vracejících se do minulosti nedávné i vzdálenější.

LN Nebyl třeba problém realizace vašich scénářů po roce 1989 také v tom, že si žádají příliš nákladnou výpravu?
Když to točí zkušený režisér, tak náklady příliš vysoké nejsou. Mé filmy by rozhodně nestály tolik co třeba Kolja či Tmavomodrý svět.

LN Co připravujete nyní?
Nic, už nic nemusím. I když to můžete brát jako nordickou lest -nic nedělám, protože není zájem. Jen mě mrzí, že byl v televizi zamítnut můj projekt Smrt svatého Vojtěcha. V televizi se totiž k moci dostal literární suterén, který tam pod pseudonymy píše scénáře a sám si je schvaluje, a také neustále opakují normalizační produkty svých otců - takovéhle propojení v televizi ještě nikdy nebylo... Také nevím, proč nikdy neopakovali můj seriál Lékař umírajícího času.

LN Kdesi jste říkal, že kdyby bylo divákům umožněno zhlédnutí některých normalizačních filmů, tak by se velmi divili. Co konkrétně jste měl na mysli?
Jde o filmy Karla Steigerwalda nebo Jiřího Křižana - svěží normalizační kusy.

LN Nakladatelství Dauphin vám nyní vydalo dva svazky sebraných spisů - první, obsahující Slepé rameno a Střepiny v trávě, a již zmíněný, desátý - Krev zmizelého. Když vidíte ty texty vedle sebe, nalézáte ve svém díle nějakou jednotící linii, nebo naopak velký posun, který jste během oněch čtyřiceti let učinil?
Krev zmizelého je má nejvíce autobiografická věc, takže jsem ji skutečně bral jako dílo na rozloučenou. Co se týče Slepého ramena -při nynější korektuře jsem nemusel škrtnout ani větu. Nejde jen o styl, ale i ideovou angažovanost - já ze svého díla opravdu nic zmizíkovat nemusím.

LN Je pravda, že Slepé rameno, které vyšlo nakonec až v roce 1965, již v roce 1961 odnesl váš učitel z FAMU Milan Kundera do nakladatelství?
To bylo na Kunderovi i jiných tehdy milé - jakmile viděli, že něco umíte, snažili se vám pomoci. Až později jsem se dozvěděl, že Slepé rameno zatrhl samotný ústřední výbor KSČ, proto nakonec vyšly dříve Střepiny v trávě.

Scénáře

Čas jeřabin
Závory
Tichá zimní hora
Deváté jméno
Místenka bez návratu
Údolí včel
Pověst o stříbrné jedli
Královské usínání
V pozdním dešti
Adelheid
Sázka na třináctku
Silnější než strach
Cukrová bouda
Lékař umírajícho času
Psí kůže
Zánik samoty Berhof
Kukačka v temném lese
Stín kapradiny
Kainovo znamení
Svědek umírajího času
Chodník cez Dunaj
Anděl milosrdenství
Pramen života
Kuře melancholik

LN V rámci sebraných spisů jsou také naplánovány vaše vzpomínky. Už vznikají?
Ne, nic takového ani psát nehodlám, to je pouhé přání nakladatele. Po jejich vydání by totiž následovala nekonečná řada soudních sporů -šlo by totiž víceméně o malá udání velkých mistrů. Koho dnes zajímá, že jsem se jednou opil s Che Guevarou, či situace kolem vánočního puče roku 1967 a osoby generála Šejny? Ostatně co se týče této osoby, historici jsou podle mě úplně mimo... Pražské jaro pak bylo rozpumpováno jen proto, aby sem mohla přijet ruská vojska a vzala nám dvacet let života.

LN Jak jste vůbec rok 1968 prožíval vy?
Ještě před tímto procesem jsem se trochu exponoval. Žili jsme pod dojmem toho, že stranu lze obrodit zevnitř, ale když vylučovali Milana Kunderu a Ivana Klímu, tak jsem chtěl vrátit legitimaci, ale nepřijali to. Rok 1968 byl spíš příležitostí pro kariéristy, zato srpen 1969 znamenal konec všech nadějí, a tak jsem definitivně vystoupil.

LN Proč jste nikdy nepsal o současnosti?
Oni to tehdy pořád vyžadovali, ale mě nebavilo psát příběh vedoucího z fabriky, který se zamiloval do učitelky, nebo o tom, že se ztratil materiál... A dneska: mám psát o podvodech, korupci a pornografii? Tím nikomu sloužit nehodlám... Ono je vůbec lepší o životě psát než ho žít.

Ondřej Horák, Lidové noviny
  • 61Diskuse

Najdete na Lidovky.cz