CARACAS/PRAHA Včera kolem půl druhé ráno mohly v hlavním městě Venezuely Caracasu začít ohňostroje. Opozice porazila v referendu o reformě ústavy zdánlivě všemocného prezidenta Huga Cháveze. Ten tak „zatím“ nedostal, co chtěl -sedmileté funkční období, neomezený počet mandátů a kontrolu nad centrální bankou, aby mohl pokračovat v socialistických experimentech.
Závěr kampaně zastihl Cháveze ve vrcholné paranoidně-populistické formě, když označil svou zemi za oběť „celosvětové mediální tyranie“ a o zpravodajském kanálu CNN prohlásil, že by mu mohl dělat patrona Hitler. Jako evergreen zněly jeho výpady proti USA, které se údajně snaží Venezuelu destabilizovat. Ke konci vypjaté kampaně před referendem Chávez už prakticky nemluvil o sporných reformách. Hlasování zredukoval na volbu „Ano“, tedy hlas pro Cháveze, a „Ne“, což podle něj byla volba amerického prezidenta George W. Bushe.
Bývalý elitní výsadkář tentokrát zřejmě přecenil své síly. V nedělním referendu totiž proti sobě neměl jen roztříštěnou opozici. Ta se proti němu vzácně spojila, navíc na svou stranu získala několik vlivných bývalých „chavistas“ včetně bývalého ministra obrany Raúla Baduela. Navíc Chávez zjevně přestřelil i se žádostí, aby mu Venezuelané dali téměř neomezené pravomoci. „Chce, abychom mu dali bianco šek, a to je nemožné. Nejsme tak hloupí, jak si myslí,“ cituje deník The Washington Post Elixia Fusila, jenž podle vlastních slov Cháveze vždy podporoval, ale v referendu hlasoval „Ne“.
Obdivovatel kubánského vůdce Fidela Castra rutinně označuje politické oponenty za vlastizrádce. Během posledního roku převedl pod státní kontrolu ropný průmysl, na němž stojí venezuelská ekonomika, znárodnil distributory elektřiny a telefonní operátory. Skutečně vedle ale šlápl, když neobnovil licenci televiznímu kanálu RCTV. I když Venezuelanům asi víc než protivládní zpravodajství chybí pravidelný přísun populárních telenovel.
Chávez se tak tentokrát nemohl spolehnout ani na svou obvyklou voličskou základnu - nejchudší vrstvy. Řada lidí neuvěřila jeho populistickému slibu zkrácení pracovní doby na maximálně šest hodin a jednoduše nepřišla volit. To pomohlo opozici. I tak byl ale výsledek velmi těsný. Pro referendum bylo 49 procent lidí, proti 51, což Chávez celkem výstižně označil sportovní terminologií za „fotofiniš“.
Po vypjaté kampani a hlasování takřka bez mezinárodních pozorovatelů panovaly obavy, že poražený výsledky napadne jako zfalšované. Chávez však předvedl, že s demokracií v jeho zemi to ještě není tak špatné. Porážku velkoryse uznal a dokonce vítězům poblahopřál.
V ozvěně svého prohlášení z nepodařeného převratu z února 1992 ovšem své příznivce uklidnil, že se jedná jen o dočasnou prohru: „Prozatím jsme neuspěli,“ řekl Chávez.
***
Co chtěl Hugo Chávez v referendu prosadit
* Zrušení maximálního počtu volebních období prezidenta.
* Snížení hranice věkové hranice voličů z 18 na 16 let.
* Pravomoc prezidenta dekrety vytvářet a rušit provincie a jmenovat jejich vůdce.
* Rozšíření pravomocí prezidenta při stavech nouze.
* Konec autonomie centrální banky a kontrola prezidenta nad valutovými rezervami.
* Ústavní zakotvení vytvoření socialistické ekonomiky.
* Omezení délky pracovní doby z osmi na šest hodin.
* Zavedení sociálního zabezpečení pro osoby samostatně výdělečně činné.
