Keller s Tvrdým v duchu kritické sociologie důrazně odmítají iluze o tom, že rozvoj vzdělanosti bude s to sám o sobě vyřešit problémy, před kterými stojí společnosti v globalizujícím se světě, současně však označují růst počtu absolventů vysokých škol a zkvalitňování vědění za naprosté priority. K celému tématu přistupují pomocí analýzy role vysokých škol a osudů absolventů těchto škol ve 20. století. Je to vlastně jakási historická sociologie vysokých škol a postavení vysokoškolsky vzdělaných lidí ve třech velmi rozdílných obdobích. To považuji za nejcennější část publikace. Připomíná to sociologické dějiny evropského základního školství v klasickém díle holandského sociologa Abrama de Swaana In Care of the State.
Keller má rád metafory a pro první období role vysokých škol ve 20. století zvolil označení „škola jako chrám“. V celé první polovině století mělo vzdělání, omezené na malý počet vyvolených, výrazně politický rozměr. Bylo nástrojem disciplinizace společnosti ve službě národních států. Po druhé světové válce se stává škola „výtahem“. Je to instrument, který umožnil poměrně širokým vrstvám obyvatel dostat se v sociální struktuře společnosti výše. A konečně v třetím období, které začíná v polovině sedmdesátých let, se stává škola „pojišťovnou“. Vzdělání je strategií jednotlivců, kteří si začínají být plně vědomi sociálních rizik. Má je chránit před důsledky globalizace, zeštíhlování podniků a organizací a omezování sociálního státu. Českého čtenáře však napadne otázka: není to generalizace platná zejména pro větší část západní Evropy, neplatil např. princip výtahu v české společnosti již dříve než na západě, „nevytahovaly“ střední a vysoké školy děti nižších tříd výše již za první republiky?
Historický přístup vždy pomáhá pochopit specifika problémů přítomnosti. Ty jsou v knize rozebírány v její druhé části, na které se podílel hlavně Lubor Tvrdý. Je věnovaná vzdělání a trhu práce v České republice na základě informací z empirického výzkumu. Čtenář se tam dozví o tom, proč u nás lidé studují a pracují, o tom jak si hledají práci, o tom zda vysokoškoláci pracují na místech, kde mohou využít svého vzdělání, a zejména o tom, jak mezi sebou v oblasti vzdělání soupeří princip demokratický a elitářský. Zdá se, že i u nás postupně začíná vítězit princip elitářský a že se posouváme do stavu, kdy budou existovat špičkové vysoké školy a vedle nich jakési „secondhand“ školy. A tomu bude také odpovídat rozdělení vysokoškoláků na A-týmy a B-týmy. Půjde nyní o to, jak oba principy sladit. S autory nemusíme vždy souhlasit, ale o tom, že jde o knihu, která stojí za čtení, není pochyb.
***
VYŠLO ČESKY Vzdělanostní společnost? Jan Keller, Lubor Tvrdý Vydalo Sociologické nakladatelství, Praha 2008. 183 strany.
