Kdyby Radka Johna nebylo, netušili bychom, že ochranka poslance Melčáka stála 2 611 477 korun. Ministr vnitra se nechal slyšet: „To je výsledek poměrů v minulém volebním období... Doufám, že v našem období nebudou žádní přeběhlíci a nebudou podobné útraty.“
I když se jeden nechce stylizovat do role popírače mentálních výkonů pana ministra, musí jeho výrok zpochybnit. Pan Melčák neměl ochranku proto, že byl přeběhlíkem, ale proto, že mu někdo vyhrožoval, což s tím prvním sice souvisí, ale jedno nevyplývá z druhého. Situace se může kdykoli opakovat i bez přeběhlíků. A pokud jsme za to, že se panu Melčákovi nic nestalo, zaplatili přes dva a půl milionu korun, byly to dobře utracené peníze. Ministr s lítostí připouští, že situace se může opakovat: „... to bohužel budeme muset znovu udělat a bude nás to stát velké peníze.“ Řešení nenabízí. Proč to tedy národu oznamuje? Z populismu? Tak nízké pohnutky jistě muž Johnova formátu nemá. Třeba mu v hlavě klíčí véčkařský recept: poslanec či senátor požádá o ochranku a ministerstvo vnitra o požadavku uspořádá referendum, případně pomůže zorganizovat lynčování.
