Na tuto zimu svět čeká s jistou dychtivostí: bude z prasečí chřipky pořádná metla lidstva, kterou nás matka Gaia konečně ztrestá za naše nepravosti, anebo to bude zase jenom taková legrace jako všechny pandemie posledních deseti let? Nyní se většina Čechů domnívá, že jde spíš o další obmyslný trik farmaceutických koncernů než o reálnou hrozbu. Teď má prasečí chřipka celosvětově na svědomí asi sedm tisíc obětí, což je spíše zanedbatelné. Co to udělá dál, se uvidí. Zkusme si zkrátit čekání teorií.
Před 10 tisíci lety, kdy jsme se začali živit zemědělstvím, se objevila spousta nových, původně zvířecích nemocí, které se usedlými lidskými populacemi snáz šířily. Jsme potomci těch, kdo přežili dost dlouho, aby se stihli rozmnožit. Přirozený výběr vynalezený Darwinem před 150 lety není rvačka o kus krvavého masa, ale soutěž o přežití a rozmnožení, v níž vyhrávají ti odolnější.
Nemocí je spousta, každou chvíli se objeví nová, a přitom lidí nijak zásadně neubývá. Pro pochopení použijme řetězce všemožných maturit a přijímaček, jimž jsou podrobováni naši mladí spoluobčané. Tento výběr může vypadat tak, že studenti jsou zkoušeni z několika předmětů, a prochází jen ten, kdo získal víc než třeba 50 bodů nezávisle v každém z nich. Když přidáme další předmět, třeba tělocvik, počet neúspěšných se zvýší: ani ten, kdo dosud všechno uměl, nemusí umět kotrmelec, a kdo by uměl kotrmelec, vyletěl z neotomismu. Nicméně když se všichni všechno naučí, budou za vodou. Tomu se říká tvrdý výběr. Anebo studenti dělají zkoušky, body z předmětů se sčítají a uspěje dejme tomu 50 % nejlepších. Pokud tady přidáme zkoušku z tělocviku, změní se složení těch úspěšných (je mezi nimi víc těch, kteří umí kotrmelec), ale pochopitelně se nezmění jejich počet. To je výběr měkký. Vrozporu se svým povzbudivým jménem je nelítostnější než jeho tvrdý protějšek: zda se student naučí vše, co je v otázkách, záleží jen na něm, ale zda bude patřit do horní, či dolní poloviny ročníku, nemůže úplně ovlivnit. Nebýt nejhorší znamená, že nejhorší bude někdo jiný, který ovšem také usiluje nebýt nejhorší. Nikdy nejste za vodou.
I skutečná úmrtnost může být tvrdá, či měkká. Z faktu, že přijde nová epidemie a způsobí tisíc úmrtí, vůbec neplyne, že se celková úmrtnost zvýší o tisíc. Na novou nemoc mohou umírat lidé, kteří by ve stejném období s velkou pravděpodobností zemřeli na něco jiného (celková úmrtnost nestoupá, tedy měkký výběr), anebo lidé, kteří by v příslušném období pravděpodobně nezemřeli (úmrtnost stoupá, tvrdý výběr). Vždy, když slyšíme, že nějaká choroba je nebezpečná hlavně pro „chronicky nemocné pacienty“, jsme svědky měkkého výběru.
Žijeme své dobrodružné životy v pohyblivém světě a nikdy nejsme za vodou. Bojujeme s chřipkou, s oparem i s rakovinou a obvykle prohráváme tehdy, když je toho na nás moc. Často nás nový protivník dorazí ve chvíli, kdy už je po všem: ten poslední protivník, který dorazil na bojiště, si může udělat zářez na pažbu, ale na našem osudu to nic nezměnilo. Nestane-li se něco opravdu nečekaného, i na příští infekce umřou spíš ti nemocní než ti zdraví a s celkovou mortalitou lidstva to příliš nehne.
Ti, kdo myslí spíše na lidstvo než na sebe, to mohou brát jako dobrou zprávu do těchto krátících se dnů.
***
Nestane-li se něco opravdu nečekaného, i na příští infekce umřou spíš ti nemocní než ti zdraví a s celkovou mortalitou lidstva to příliš nehne.
O autorovi| Jan Zrzavý, evoluční biolog Autor přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity
