Jiný kraj, jiný mrav, říká známé pořekadlo. A uplatnit jej lze i na školy – nikoliv však podle místního rozdělení na kraje, ale podle zřizovatele. Poznat to je například při výuce sexuální výchovy. Na školách, které jsou zřizovány jako církevní, se o této problematice nemluví stejně otevřeně jako na běžných školách. Převažují spíše témata z předmanželské a partnerské výchovy a na sexuální otázky dochází jen v těch případech, kdy se na ně narazí v jiném předmětu.
„Sexuální výchovu u nás nevyučujeme. Někdy se o sexu bavíme, ale až na druhém stupni,“ říká Jana Válková, ředitelka pražské Veselé školy, jejímž zřizovatelem je Arcibiskupství pražské. Do školy si na diskuse s dětmi nevolají ani žádné odborníky či organizace, které se sexuální výchovou zabývají.
„Je to hodně o filozofii. My sex nijak nevytrháváme ze života, ale ani ho dětem nijak speciálně nepředkládáme. Tam, kde se toto téma objeví, o něm mluvíme, žádný speciální systém ale na sexuální výchovu nemáme. Navíc ani nepokládáme za správné takhle malým dětem vyprávět o anatomii a antikoncepci,“ dodává Válková.
Jak učit o sexu, určují školy Výuku sexuální výchovy na školách kontroluje Česká školní inspekce, většinou v rámci tzv. velké kontroly. V jaké míře se této problematice škola věnuje, sice určuje vedení konkrétní školy, do výuky ji ovšem začlenit musí. Všechny školy, i církevní, mají totiž ze zákona povinnost věnovat se těmto tématům minimálně v rozsahu určeném Rámcovým vzdělávacím programem. „Církevní škola samozřejmě může postupovat citlivě s ohledem na případné náboženské cítění dětí i rodičů, ale informace v oblasti sexuální výchovy by měla poskytnout žákům stejně jako necírkevní škola,“ potvrzuje mluvčí ministerstva školství Kateřina Böhmová.
Podle jejích slov nejčastějším problémem je, že se škola těmto tématům nevěnuje dostatečně. A připomíná, že podle výzkumů stále děti získávají většinu informací z oblasti sexuální výchovy především od svých kamarádů. Škola jako zdroj podobných informací významně zaostává – to ovšem platí u všech škol, nejen těch církevních. Promluvme si otevřeně, ale raději odděleně Podobně konzervativní postoj, jaký zastávají ve Veselé škole, ale není vlastní všem církevním školám. Například Katolická základní škola v Uherském Brodě sice nemá sexuální výchovu ve svém vzdělávacím programu, její pedagogové ale začleňují příbuzná témata cíleně do předmětů, které se k tomu nabízejí. Třeba do výchovy ke zdraví, přírodopisu nebo občanské výchovy.
„Narazíme na ně ale i v tělesné a náboženské výchově. Toto téma se výukou prostě prolíná. Rozhodně u nás není tabu,“ popisuje praxi na škole zástupkyně ředitele Marie Burešová. Zároveň ale připouští, že hlavními tématy na škole jsou i při rozmluvách o sexu spíše partnerství, věrnost, rodina a manželství. Neopomíjejí ale ani informace o antikoncepci nebo třeba o potratech.
„Přestože jsme církevní škola, vedeme debaty, zda antikoncepce ano, nebo ne. Nedávno byl Pochod pro život (celosvětová protipotratová akce – pozn. red.), takže jsme s dětmi o potratech diskutovali,“ dodává Burešová.
V Církevní základní škole v Třinci zase deváťáci na konci roku odjíždějí na dvoudenní vzdělávací pobyt, na kterém témata spojená se sexem probírají. Děvčata a chlapci tu mohou – i když odděleně – mluvit o všem, co je v této souvislosti zajímá. „Odjedou na chatu, je tam učitel a odborníci na sexuální výchovu,“ vysvětluje zástupkyně ředitelky Urszula Szymeczková.
Podle ní je hlavní rozdíl mezi výukou sexuální výchovy na jejich a běžné škole v tom, že u nich je ústředním tématem „předmanželská čistota“ – tedy předmanželská abstinence, partnerská věrnost a láska. Ale ani zde se nevyhýbají diskusím o antikoncepci. Do školy zvou také odborníky na přednášky, nejčastěji na téma partnerské vztahy, sex, AIDS. „Chodí k nám přednášet lektor, který o všem mluví otevřeně. Popisuje konkrétní případy a to, jak různé chování lidí může končit,“ vysvětluje Szymeczková.
Křesťanská osvěta se sexu nevyhýbá Jednou z organizací, které se přednáškami na téma sex, AIDS a vztahy, ale i šikana či láska a přátelství zabývají, je mezinárodní křesťanská organizace Acet. V Česku funguje od roku 1994 a od té doby oslovila přes 900 tisíc studentů ze všech typů škol.
„Na všechny přednášky máme zpracované metodiky, které jsou závazné pro lektory naší organizace. V prevenci HIV/AIDS je například naší garantkou předsedkyně České společnosti dorostového lékařství Jana Hamanová,“ vyjmenovává ředitel Acetu František Krampota.
Jeho organizace má čtyřicet lektorů a deset regionálních poboček. Každá z nich funguje samostatně a domlouvá si přednášky sama, podle potřeb škol. Je pak na samotných ředitelích a ředitelkách, zda budou požadovat přednášku ve velkém sále, nebo pouze ve třídě pro malý počet žáků.
„Hlavním motivem přednášek v rámci sexuální výchovy je mluvit se studenty otevřeně a pravdivě,“ popisuje Krampota. „Sex patří do života nás, lidí, ale má svá pravidla, která je potřeba dodržovat. V případě jejich porušení totiž může do našich životů přijít něco, s čím jsme nepočítali a co nám život zbytečně zkomplikuje. Například HIV, nevěra, nechtěné otěhotnění,“ dodává ředitel Acetu.
Kde se o sexu mluví, tam je méně potratů a více tolerance Podle odborníků je sexuální výchova ve školách velmi důležitá nejen kvůli prosté informovanosti. Má také pozitivní vliv na chování mládeže. Výsledky mezinárodních studií potvrzují, že sexuální výchova oddaluje věk prvního styku, vede ke zvýšenému užívání antikoncepce a k dodržování zásad bezpečného sexu. A také k tolerantnějším sexuálním postojům.
To vše má podle psycholožky Lenky Šulové, která se výukou sexuální výchovy zabývá, hmatatelný společenský efekt: „Země s otevřenou sexuální výchovou jsou současně zeměmi s nejnižším výskytem těhotenství dospívajících a s nejnižší potratovostí.“
