Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Citlivý Američan sní o Evropě

Česko

KONCERT

Důkaz toho, že etnické vlivy lze v soudobé pop-music zpracovávat osobitě, předvede na zítřejším pražském koncertě „americká balkánská dechovka“ Beirut.

Podobně, jako je v Evropě rozšířený idealizovaný obraz Ameriky (rovná silnice, rozeklaná skaliska, elegantní bourák, teskná kytara), existuje i specificky americký idealizovaný obraz Evropy (starobylá krajina plná starobylých staveb, jejichž rázovití obyvatelé vychutnávají místní drinky a čtou přitom velmi hlubokomyslné knihy, pokud náhodou zrovna netančí). Hudbu newyorské skupiny Beirut je možné považovat za projev takového – trochu naivního – okouzlení. Stejně tak je ale možné v ní slyšet výraz schopnosti vstřebat cizí vliv a zpracovat ho v cosi velmi osobitého i osobního.

Balkánská dechovka na zdejší scénu před pár roky vpadla triumfálně a pevně v ní zakořenila, zároveň se ale za tu dobu taky trochu proměnila. Z toho, co dříve znělo jako velmi vitální a osvěžující, se stalo cosi nebezpečně blízkého klišé. Je docela snadné se touhle hudbou předávkovat. Stala se z ní součást mainstreamu, mít ji rád patří k dobrému tónu, kdejaká superhvězda se v tom ohledu taky činí – od Madonny po Johnnyho Deppa. Skupina Beirut ale na popularitě toho žánru neparazituje, balkánské (stejně jako třeba mexické nebo francouzské) vlivy přetavuje do tvaru v něčem nového. Frontman a kapelník Beirutu Zach Condon pochází z Albuquerque v Novém Mexiku, v šestnácti odejel na vandr do Evropy, kde se seznámil s hudbou např. Bobana Markoviče.

Po návratu začal nahrávat vlastní kompozice a dal dohromady skupinu. První deska Beirutu Gulag Orkestar (pro východoevropana asi trochu afektovaně dramatické jméno, tehdy ani ne dvacetiletému Condonovi se to ale dá prominout) měla v alternativních kruzích velký úspěch – pro americké publikum zvuk balkánských dechů objevovala, evropské zaujala tím, jak jinak ta známá hudba taky může znít. Ta jinakost spočívala v kombinaci etnických vlivů s trochu zasněným americkým undergroundem. Podíl na tom měl i Condonův spolupracovník Jeremy Barnes, někdejší člen dnes skutečně legendární indierockové skupiny Neutral Milk Hotel (k jejímu kultovnímu statusu, bohužel, přispělo i to, že její frontman Jeff Magnum se po vydání druhé desky zhroutil a od té doby prakticky nevystupuje). První album zvuk skupiny definovalo a asi nejpozoruhodnější na něm byla jaksi jiná emotivnost, kterou byly ve srovnání s evropskými vzory Condonovy skladby nasyceny. Hudba, jež v balkánském provedení asociuje manickou energii bujaré chlapácké pitky, v provedení Beirut získala podtón mladické melancholie a roztouženosti. Hlavní zásluhu na tom má Condonův zpěv, výše položený hlas občas rozehrává jakási teskná dramata, daleko spíš romantická než „nadržená“. Na pozdějších nahrávkách hudba Beirut vstřebávala vlivy z dalších míst, měnila se i instrumentace (kapela natočila i pár elektronických skladeb). Právě díky osobitému Condonovu pěveckému výrazu a velmi charakteristické melodičnosti ale tvorba kapely působí celistvým dojmem.

Koncert skupiny Beirut proběhne v holešovickém KD Vltavská v budově dopravních podniků. Je to další příznak oživení sálu, který v 90. letech pod hlavičkou Klubu Belmondo hostil veličiny typu Becka nebo Pavement. Pro koncertní dění v českém hlavním městě to je jedině dobře, sevřeného prostoru, který přesto pojme několik set lidí, je pro kurzy jógy trochu škoda. Tedy nic proti józe, ale stejně...

***

Hudba, jež v balkánském provedení asociuje manickou energii bujaré pitky, v provedení skupiny Beirut získala podtón mladické melancholie a roztouženosti

Autor: