Sobota 25. května 2024, svátek má Viola
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Co by se s tím tak dalo dělat

Česko

PROPADLIŠTĚ Jany Machalické

Český výtvarník starší generace M. D. pravidelně vystavoval v Německu. Měl tam i svého galeristu a přátelil se také s jedním renomovaným německým teoretikem. Ten byl velkým obdivovatelem Josepha Beuyse a jeho dílem se léta zabýval. (Právě toho Beuyse, jehož Auto složené ze tří kruhů zakoupila Národní galerie za 15 milionů, což nyní to vyšetřuje policie.) Výtvarník M. D. k jeho tvorbě byl naopak skeptický a příliš si jí nepovažoval. A tak se oba pánové jednoho dne setkali ve Stuttgartu v Galerii moderního umění, kde je obsáhlá kolekce Beuysových děl.

Teoretik říkal - pojď, já ti vyložím, jak to vidím.

Odebrali se do příslušného sálu, kde byla řada umělcových objektů. Teoretik vybral jednu z konceptuálních instalací, kterou tvořil smeták opřený o stěnu, kýbl a hadr na podlahu. Stoupl si k objektu a začal vysvětlovat.

Hovořil o tom, jak experimentátor povýšil předměty denní potřeby na umělecké dílo tím, že je přemístil do jiného prostředí a předvedl je v nových souvislostech, kde získaly často nečekaný význam.

Vykládal také, jak umělec prosazoval termín sociální plastika, který ovlivnil vývoj společnosti i politiky. Dvacet minut nadšeně hovořil o významu Beuysova díla pro umění 20. století. Pak přišla uklízečka, drsným hlasem teoretikovi pravila, aby uhnul, popadla kýbl, smeták a hadr a šla vytírat. Když se zkoprnělý teoretik vzpamatoval, obrátil se k výtvarníkovi se slovy: doufám, že to nebudeš šířit. Ten pochopitelně něco takového slíbit odmítl. Takže možná nějak takhle: V nejmenované instituci v hlavním městě zazvonil před čtyřmi lety telefon na pracovním stole významného a všemi obdivovaného muže. Ahoj, Milane, tady Pepa.

No nazdar, člověče. Jak žiješ? Ale stojí to za zdrávas, žena mi utekla, barák vyhořel, jen takový tři divný kruhy jsem vytáhl z popela. Jsem vyřízenej a úplně bez koruny, už nemám ani na barvy.

Říkáš tři divný kruhy. A z čeho jsou, prosím tě?

Ale jsou to takový rezavý obruče, možná z bicyklu, co já vím.

Tak to přines, uvidíme, co se s tím dá dělat.

Co by se s tím asi tak dalo dělat, to mně teda řekni?

To nech na mně...

Autor: