Český výtvarník starší generace M. D. pravidelně vystavoval v Německu. Měl tam i svého galeristu a přátelil se také s jedním renomovaným německým teoretikem. Ten byl velkým obdivovatelem Josepha Beuyse a jeho dílem se léta zabýval. (Právě toho Beuyse, jehož Auto složené ze tří kruhů zakoupila Národní galerie za 15 milionů, což nyní to vyšetřuje policie.) Výtvarník M. D. k jeho tvorbě byl naopak skeptický a příliš si jí nepovažoval. A tak se oba pánové jednoho dne setkali ve Stuttgartu v Galerii moderního umění, kde je obsáhlá kolekce Beuysových děl.
Teoretik říkal - pojď, já ti vyložím, jak to vidím.
Odebrali se do příslušného sálu, kde byla řada umělcových objektů. Teoretik vybral jednu z konceptuálních instalací, kterou tvořil smeták opřený o stěnu, kýbl a hadr na podlahu. Stoupl si k objektu a začal vysvětlovat.
Hovořil o tom, jak experimentátor povýšil předměty denní potřeby na umělecké dílo tím, že je přemístil do jiného prostředí a předvedl je v nových souvislostech, kde získaly často nečekaný význam.
Vykládal také, jak umělec prosazoval termín sociální plastika, který ovlivnil vývoj společnosti i politiky. Dvacet minut nadšeně hovořil o významu Beuysova díla pro umění 20. století. Pak přišla uklízečka, drsným hlasem teoretikovi pravila, aby uhnul, popadla kýbl, smeták a hadr a šla vytírat. Když se zkoprnělý teoretik vzpamatoval, obrátil se k výtvarníkovi se slovy: doufám, že to nebudeš šířit. Ten pochopitelně něco takového slíbit odmítl. Takže možná nějak takhle: V nejmenované instituci v hlavním městě zazvonil před čtyřmi lety telefon na pracovním stole významného a všemi obdivovaného muže. Ahoj, Milane, tady Pepa.
No nazdar, člověče. Jak žiješ? Ale stojí to za zdrávas, žena mi utekla, barák vyhořel, jen takový tři divný kruhy jsem vytáhl z popela. Jsem vyřízenej a úplně bez koruny, už nemám ani na barvy.
Říkáš tři divný kruhy. A z čeho jsou, prosím tě?
Ale jsou to takový rezavý obruče, možná z bicyklu, co já vím.
Tak to přines, uvidíme, co se s tím dá dělat.
Co by se s tím asi tak dalo dělat, to mně teda řekni?
To nech na mně...
