Pondělí 20. května 2024, svátek má Zbyšek
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Co dokáže frustrovaný Kouzelník

Česko

Sotva by mělo smysl hledat v nejnovějším dílku Petra Kolečka a Tomáše Svobody Kouzelník temné existenciální téma, ale stejně je výjimečné. Nenapodobitelným sarkasmem, uvolněností a až klukovskou radostí z blbnutí. Kdo vezme, užije si jako nikdy, kdo ne, ať nechá být.

To, co se odehraje na pár metrech sklepního prostoru pražského Rubínu, je gejzír nápadů, bláznivin, parafrází i jemných gagů a narážek. Je to ale také proud regulovaný a vybuchující ve velice přesně určených a odstupňovaných intervalech.

Dnes už tvůrčí tandem Kolečko Svoboda klame tělem, rád se totiž tváří, že si přišel jen tak zaskotačit. Jenže jejich produkce jsou evidentně pracně sestavené, i když vypadají, že vše je jen tak zlehka nahozené, na improvizované a nezávazné. A Kouzelník, pod nějž se tentokrát jako autoři podepsali i herci a ještě dramaturg Luděk Horký, je přesně takový případ. Kromě toho v něm také musí perfektně vyjít všechny triky, protože jakási hra na druhou s touto profesí, která je tu základem, by přestala fungovat.

Pokleslost a nonsens jako inspirace Autoři si už dávno oblíbili pokleslost a nonsens jako inspirační kategorie a umí je ve svých hrách používat. Kouzelník, tahající z klobouku králíka a holubičky, kolem něhož krouží a tančí flitry posetá asistentka, kterou mág posléze přeřízne, vrhne do volného prostoru či nechá zmizet, je nádherný dramatický subjekt a je div, že není využíván. Ovšem také tu dosud nebyl k dispozici herec a kouzelník v jedné osobě Roman Štabrňák.

Ten nejenom ovládá magii, ale také je s to ztvárnit mladého muže trpícího neradostným dětstvím, během nějž byl frustrován opilou Štěpánkou Haničincovou a farářem transvestitou natolik, že mu nezbylo nic jiného než vlastní babičku proměnit v žábu.

Štabrňák hraje kouzelníka Romana jako smutno-směšného hrdinu; na jedné straně je sveřepým vykukem cynicky připravujícím dětičky o penízky a provozujícím erotické eskapády v olezlých kulturních domech, na druhé roztouženým trulantem naivně milujícím svou „blběnku“ Báru.

Hra má poměrně důmyslnou stavbu ve dvou rovinách. Tou první je reálné kouzelníkovo vystoupení znesnadňované odbojnou manželkou asistentkou (Barbora Poláková hrající i další role od učitelky až po faráře). Zde se divákům dostane triků s šátky, kartami, holubičkami, které také mluví, i levitace. A jsou rovněž zapojeni, například jedné divačce vesele zahoří hlava. Do této reality se ovšem mágovi neodbytně vtírají vzpomínky na dětství a jinošství i začátky kariéry. Situace se ovšem odvíjejí od kouzelnických triků, napájejí se z nich a vzájemně do sebe zapadají. A pak je tu ještě leitmotiv v podobě Kouzelníkovy ztráty víry v zázrak, která se ovšem nakonec obnoví.

Další kapitolou je vykloubená slovní poetika, postavy hovoří jako primitivové a hojně sprosťačí. Je to nadsázka, stylizace, ale také dobře odpozorovaná skutečnost. Tenhle smíchaný jazyk je ale pro Kolečkovy a Svobodovy hry typický, i když tentokrát by vulgarismy v závěru mohli ubrat, nehledě na to, že Polákové to „něžné“ oslovení partnera ani nejde z úst.

Tomáš Svoboda umí pracovat s významovou a pohybovou zkratkou a v retroscénách mu tyto postupy i díky jednoduchým aranžmá dobře vycházejí – ať už je to farářovo školení ohledně zázraku, nebo divoká soulož s rozpumpovanou tělocvikářkou. Pohybové kreace tu díky Polákové vůbec mají až burleskní podobu, jsou to bizarní výjevy prováděné s velkou vervou. To, co Kolečko se Svobodou provozují, je neotřelé, drzé, rouhačské a agresivní. Je to chůze po hraně, která jim zatím vychází. Osobně bych v Kouzelníkovi nehledala zásadní téma, je spíš něco jako Monthy Python po česku říznutý Cimrmanem plus čirá radost, že si lze utahovat ze všeho. I když kdo ví, jak to s těmi triky a zázraky v dnešním světě vlastně je.

Horký, Kolečko, Svoboda,

Štabrňák, Poláková:

Kouzelník

Dramaturgie: Petr Kolečko

Hudební spolupráce: Petr

Wajsar

Režie a výprava: Tomáš Svoboda

A studio Rubín Praha,

česká premiéra 19. 4.

lidovky.cz

Víc fotografií najdete na

www.lidovky.cz/kultura

***

A Studio Rubín

Autorské divadlo

V 41. sezoně pražského A Studia Rubín pokračuje divadlo pod vedením ředitele Ondřeje Glazara a uměleckého šéfa Petra Kolečka v ryze autorské dramaturgii. Letos v Rubínu uvedli například text Díra (na snímku), který vznikl kolektivně v režii Thomase Zielinského, následovala hra Svrbí – hysterický pamflet o ženské otázce slovenské dramatičky Zuzany Dzurindové v režii Anny Petrželkové. Poslední premiérou letošní sezony by měla být inscenace Příběh O., inspirovaná kdysi skandálním erotickým románem Pauline Réage, kterou bude režírovat mladá absolventka DAMU Lucie Málková.

Autor: