Byly už v antice. Psal je Shakespeare, Wilde. U nás jimi proslul třeba Zdeněk Svěrák se svou kumpanií. Hlášky. Výroky, bonmoty, moudra, citáty. Hlášky jsou u mnohého postmoderního konzumenta (někdy i tvůrce) neschopného hluboké orby tím jediným, co ho na díle zajímá. Rozsáhlejší hláška vyrůstá do básně. Vdnešní prozaizující se době přebírají roli básníků a dramatiků, světe div se, sportovní redaktoři a komentátoři. Že odkaz mistrů Karola Poláka či Gabo Zelenaye žije, potvrdil minulý týden v nočním zpravodajství redaktor České televize, komentující zvrat hokejového zápasu Plzeň-Zlín (Plzeň prohrávající 0:4 během závěrečných 10 minut nastřílela pět gólů) slovy: „To, co se stalo potom, můžeme popsat, nikoli pochopit.“
Jak se pozná dobrý film? Třeba podle věrohodnosti postav. Jak se pozná výborný film? Když jsou věrohodné i postavy vedlejší. Mohli jsme se o tom přesvědčit při sledování dánského filmu Otevřená srdce (ČT 2). Zdravotní sestra, stojící mimo víry ústředního milostného bermudského čtyřúhelníku, pečuje o jednoho z hlavních aktérů, ochrnutého mladíka Joachima. Kromě Joachimovy snoubenky je jedním ze dvou lidí, na nichž si muž vybíjí své zoufalství. Bezvýchodná mladíkova situace nabízí stárnoucí ženě celou škálu možností, jak se k němu přiblížit, manipulovat jím. Divácká zkušenost (za všechny jmenujme sestru Ratchedovou z Přeletu nad kukaččím hnízdem) nám předem napovídá, co sestra udělá. Ona nás ale pokaždé překvapí. Vždy vyklouzne z pasti našeho očekávaní a postava se tím postupně líhne v živého, uvěřitelného člověka, jsouc na hony vzdálena schematickým vycpávkovým robotům. Na rozdíl od jedné z hlavních postav, doktora Nielse, si tato žena svou „pomáhající profesí“ neřeší vlastní frustrace a vytváří tak k Nielsovi žádoucí protipól. Je lepší hrát vedlejší roli v dobrém příběhu než hlavní v mizerném. Nejen lepší. Je to dobré. V dobrém filmu se víc než jinde naplňuje pravidlo „není malých rolí“.
Kamerami snímaná prezidentská volba postavila zákonodárce „před nové úkoly“. Rázem se stali nejen voliteli, ale i herci pro miliony diváků. Každý se své role chopil, jak nejlépe uměl. Snajper Martin Mejstřík opět trefně odstřeloval jednoho protivníka za druhým. Jiří Čunek se divákům omlouval za utrpení minulého týdne. Senátor Jiří Liška šel ještě dál a místo dlouhých omluv se rovnou rozhodl diváky pobavit, ale zároveň vyděsit přítomné. A tak se ve svém projevu doznal k tomu, že on, jako senátor ODS, má jasno - bude volit Václava Havla. Smutek a zklamání na jindy pokerové Klausově tváři byly nepřehlédnutelné. Marně to později Jiří Liška zamlouval zdvižením ruky pro Klause. Jednou vyřčené slovo nevezmeš zpět. Tím spíš, když ho slyší celý národ.
