Skoro v každé recenzi na americký animovaný film nechybí zmínka o špičkovém studiu Pixar, a to i v případě, že onen film s tímhle studiem nemá nic společného. Pak se připomíná, že Pixar je o něco jiná liga, technicky zručnější, vynalézavější jak v příběhu, tak i ve vtipu. Pixar má prostě pověst nepřekonatelné elity a jeho fúze se studiem Disney na tom nic nezměnila. Na jeho kousky se každý rok těší celé rodiny i banda kritiků, kteří si u nich rádi odpočinou a pak jim dávají nadmíru kladná hodnocení.
Letošní miláček publika od Pixaru, jemuž se dočkalo pocty zahajovat slavný filmový festival v Cannes jako vůbec prvnímu animovanému snímku v historii, se jmenuje Vzhůru do oblak. Vypráví o téměř osmdesátiletém důchodci Carlovi, který se po smrti milované manželky Ellie (ano, i tohle je doják, dokonce hned na samém začátku) konečně vydá na cestu, o níž s jeho životní partnerkou snili od svého seznámení před celými dekádami.
Spolu se svým domem, tisícovkou balonků a jedním obtloustlým dychtivým skautíkem, který se zapomněl na jeho verandě, míří Carl vzhůru do oblak a pak do divočiny Jižní Ameriky k vodopádu, kam kdysi odjel hledat fantastického ptáka jeho dětský hrdina a kam se vždycky chtěla vydat jeho Ellie. Pixar soutěží s Pixarem Když tedy Pixar nemá řádného konkurenta v žánru rodinných animáků, můžeme ho srovnávat aspoň s ním samým. A pak je nutné upozornit, že Vzhůru do oblak je film hezký, milý, zábavný, dojemný a naprosto profesionální, navíc jako první od Pixaru i ve 3D. Jen to není VALL-I – ovšem takovou výjimečnou animovanou vesmírnou odyseu, která si dovolí začít dvacetiminutovou ekologickou elegií, asi nemůžeme mít každoročně, abychom se příliš nenamlsali.
Vzhůru do oblak tak kleslo zpátky ke konvenčnějšímu, přímočařejšímu a staromódnějšímu vyprávění o klasických hodnotách, jako je opět především přátelství, nesobeckost a pomoc přírodě, obohacené o propagaci plnohodnotného stáří. Pokud děti nezačnou nutit své prarodiče, aby s nimi (a s domem) odletěli na nebezpečnou výpravu na druhý konec zeměkoule, kde jde všem jen tak mimochodem několikrát o život, Pixar si za svůj portrét aktivního důchodce v hlavní roli zaslouží bobříka za pomoc seniorům.
Pro jistotu ovšem přibaluje i vděčná vtipná zvířátka pro všechny infantilní duše, fantasticky barevného ptáka a psy s mluvícími obojky (toho hlavního dabuje Pavel Liška a ten věty jako „Buď můj páníček. Jé veverka!“ dokáže podat opravdu roztomile).
Pixarovské filmy však nikdy nebyly jenom o hláškujících zvířatech, tím by se své pověsti nedopracovaly. Na um tamních animátorů je radost pohledět. Nad smutnějšími okamžiky těžícími z osamění, kterým trpí zprvu zahořklý vdovec i skautík z rozvedené rodiny, je bezpečné se roztesknit.
Výchovně bez otravnosti Víme, že jde o zřetelně, ač ne otravně, výchovný film pro rodinu s dětmi, a v něm si všichni hodní zaslouží šťastný konec a předtím ještě nádherné dobrodrůžo skoro jako z verneovek, příjemně zase o kousek jiné než v předchozích pixarovkách. Vzhůru do oblak má celkově typický pixarovský vzhled, šarm a nezpochybnitelnou pečeť kvality. S nostalgickým jazzovým piánkem, účinně dojemnými scénami o lásce, půvabnou zkratkou o společném životě Carla s Ellie, mnoha vtipnými maličkostmi, svižnou akcí a vzorně kouzelným obsahem jde opět o radostný film, na nějž můžou do kina všichni a který vyvolává příjemné všeobjímající pocity. Přes to všechno zmíněné budu ráda, když se letos nechá oscarová porota v kategorii animovaných filmů víc dojmout a rozplakat odvážnějším snímkem Mary a Max.
***
lidovky.cz Zpravodajský server Lidových novin VÍCE O FILMU Oficiální trailer a fotogalerii k filmu najdete na www.lidovky.cz/kultura
HODNOCENÍ LN *****
Vzhůru do oblak (Up) USA 2009 Scénář a režie: Pete Docter, Bob Peterson Hudba: Michael Giacchino Mluví v českém znění: Vladimír Brabec, Martin Sucharda, Jan Skopeček, Pavel Liška, Johana Krtičková, Daniel Landa a další Distribuce v ČR: Falcon Premiéra: 20. 8. 2009
