Na pořadu dne je hledání nejméně špatné cesty, jak sblížit zdroje a výdaje veřejných rozpočtů
Pokud si autor těchto řádků vzpomíná správně, tak se v časech méně tolerantních k sexuální odlišnosti pro veřejné přiznání jiné než běžné sexuální orientace používal termín „vyoutovat se“. Něco podobného nám nyní ohledně budoucnosti daňové zátěže začínají servírovat naši politici. A aby se vyhnuli hloupým dotazům, činí tak ústy úředníků, ke kterým se jakoby mávnutím kouzelného proutku nikdo nehlásí, byť zastávají ministerské posty.
Není to hloupý způsob, i načasování je poměrně chytré, z mnoha důvodů. Přesto nesmíme nechat podobné pokusné balonky odlétnout bez povšimnutí, právě naopak. Svým způsobem nás totiž čeká zvrácení trendu posledních několika let, který byl veskrze pozitivní.
Jde pochopitelně o daně. Ministr Janota už nemohl jinak a přiznal, co nás v nejbližší době čeká. V dnešní situaci už totiž půjde jen o hledání nejméně špatné alternativy, jak opět sblížit zdroje a výdaje veřejných rozpočtů, které několikrát ustřelily po opakovaných fiskálních úletech poslední dekády.
Erár má úžasnou možnost vyřešit své vlastní tragické hospodaření tak, jak to je v soukromém sektoru vyloučené - může těm, jejichž prostředky v nemalé míře prošustroval, nařídit, aby vše znovu zatáhli ze svého. A pokud tak neučiní, poruší zákon a podle toho s nimi bude nakládáno. Jde jen o různé obory stejného ministerstva.
Posuneme-li se o rovinu níž, tak se můžeme jen modlit, aby se dodatečné příjmy hledaly v oblasti výnosů nepřímých daní. Jejich výnosy jsou relativně dobře předvídatelné a hlavně postihují až spotřebu. Produkční stránku ekonomiky zatěžují samozřejmě také, ale aspoň nepřímo a filtrovaně.
Tolik makroekonomický pohled.
Ovšem sáhneme-li do terminologického arzenálu levice, pak z hlediska sociální spravedlnosti jde o čirou zvrhlost. Jestliže se totiž odborníci shodnou, že ranou do vazu stabilitě veřejných financí v ČR bylo předvolební běsnění z roku 2006 s astronomickým navýšením neproduktivních výdajů, pak dnešek slibuje dokonalou absurditu. V podobě plošného - byť zatím mírného - zvýšení cenové hladiny budou nejvíce postiženi právě ti, kteří ze sobotkovského avanturismu nějakým způsobem těžili v podobě růstu sociálních dávek všeho druhu. Tedy nízko- a středněpříjmové vrstvy (většinou zaměstnanci) a důchodci. Což jsou s výjimkou posledně jmenovaných zároveň ti, kteří jsou dnes nejvíce postiženi výpadky vlastních příjmů a hrozbou rostoucí nezaměstnanosti.
Logika je to tak průhledná, že vše bude samozřejmě doplňováno nerealizovatelnými návrhy na revize daní z příjmu, ať již právnických či fyzických osob. Některé z nich mohou klidně projít, ale v současném stavu ekonomiky mohou mít pouze čistě populistickou podobu. Pokud by totiž zvýšení přímých daní mělo mít reálný rozpočtový dopad, měřitelně oddálí ekonomické oživení. V každém jiném případě budou jejich výsledky fiskálně legrační a přinesou zejména zvýšený zisk firmám věnujícím se daňové optimalizaci.
Darem z nebes je pro politickou garnituru rozjíždějící se deflační spirála, která jednorázový inflační náraz v podobě drobného růstu cen zřejmě bez problémů pokryje a ve zveřejňovaných číslech bude vše na první pohled vypadat docela přijatelně. Stejným směrem bude působit dostatečně konkurenční prostředí v situaci stagnující či mírně klesající poptávky.
Hledání kompromisu Zajímavým doplňkem tohoto pohledu jsou pak vršící se korupční a jiné kauzy mající jen limitovaný vztah k předvolební kampani. Je třeba si uvědomit, že míra korupce je dle všech mezinárodních výzkumů v přímé vazbě na míru angažmá státních orgánů v ekonomickém rozhodování.
Část korupčních případů je samozřejmě stále vázána na prostředí překotné privatizace devadesátých let, za níž nezbývá než udělat pomyslnou tlustou čáru. Aktuálně se objevující případy jsou však v drtivé většině vázány na existenci státních či polostátních podniků s neustále odkládanou privatizací, veřejné zakázky všeho druhu a obecně nakládání s veřejnými prostředky. Rozpočtové problémy si tak zřejmě vynutí i urychlenou privatizaci zbývajících molochů - ať už jako zdroje jednorázového příjmu či naopak zbavení se nákladné zátěže.
Je třeba hledat kompromis mezi běsněním nad nevhodným časem pro jakékoliv podobné prodeje (ale jsou výjimky) a snahou co nejdříve utnout nejrůznější penězovody z veřejných rozpočtů směrované na luxusní pláže a kotviště jachet rozeseté po celém světě. Má-li mít totiž krize očistný charakter, tak by se měla týkat možná v první řadě právě politické sféry.
***
Rozpočtové problémy si zřejmě vynutí i urychlenou privatizaci zbývajících molochů - ať už jako zdroje jednorázového příjmu či naopak zbavení se nákladné zátěže
O autorovi| e-mail: hyvrys@post.cz ; Ladislav Tajovský pedagog VŠE v Praze
