Zákaz DDT zabil více lidí než Hitler a ve chvíli zákazu už všichni věděli, že DDT karcinogenní není. Tuto provokativní větu říká profesor Kenner v knize Michaela Crichtona Říše strachu. Rozhlasový pořad Meteor o tomto kontroverzním tvrzení hovořil s Evou Rychlíkovou ze Zdravotního ústavu v Kolíně.
Poprvé se začal tento přípravek na hubení hmyzu používat během druhé světové války a masivně po jejím ukončení. Bylo třeba vytvořit podmínky, aby lidé neměli hlad a neumírali na malárii. DDT se stalo látkou první volby, neexistovala alternativa. O aplikaci se rozhodovalo na základě tehdejších znalostí. Jenže spousta se toho také nevědělo. Například že může DDT škodit lidem i ostatním živočichům.
V 70. letech se ukázalo, že vymírají, respektive se nemnoží některé druhy živočichů jako křepelky nebo dravci. Byl to signál, že látka velmi významně škodí. A tehdy se také zkoumaly vlivy na člověka. Vědci už měli natolik vyspělé analýzy, že mohli sledovat enzymatické reakce v játrech, metabolity a metabolismus a následné změny v organismu. Je pravda, že prokazatelně se ani u lidí, kteří DDT vyráběli, nenašly nádory bezprostředně související s touto látkou. Ale protože škodila mnoha živočišným druhům a nádory se našly zejména na některých druzích myší a hlavně na opicích, považuje se DDT za nebezpečný lidský karcinogen.
Preventivně proto bylo zakázáno, protože se vědělo, že zůstává v prostředí a velmi špatně se rozkládá. Pravděpodobně šlo o přístup tzv. předběžné opatrnosti, který tuto látku vlastně vyloučil z užívání, aniž by příslušní činitelé byli schopni předjímat, že se může stát i něco negativního. Totiž že v rozvojových zemích nebudeme mít čím hubit moskyty a přenašeče malárie.
Je tedy dosti drsná věta z knihy Říše strachu, že zákaz DDT má na svědomí více mrtvých než Hitler, pravdivá?
Podle Evy Rychlíkové by to měl někdo spočítat. Protože podobná tvrzení se mohou opírat jen o modely nebo domněnky. Ale v místech, kde není tak vyspělá zdravotní péče jako u nás, nikdo s určitostí nemůže říct, kolik lidí zemřelo nebo nezemřelo na malárii.
DDT bylo zakázáno, ne sice plošně, ale přece jen se velmi omezilo jeho používání na celém světě. Podařilo se ho nahradit nějakou jinou, stejně účinnou látkou, která by neměla vedlejší účinky?
Přípravků určených k tlumení a hubení živočišných škůdců je široká škála a každý působí jinak. Výhodnější jsou samozřejmě látky, které se okamžitě rozkládají jako třeba organofosfáty nebo karbamáty. Jsou schopné působit stejně jako DDT a účinkují okamžitě, nicméně jsou velmi toxické a je třeba být velmi ostražitý a člověk musí být při jejich aplikaci vybaven ochrannými pomůckami.
DDT akutně toxické není, ale zůstává v prostředí a hromadí se. Organofosfáty a karbamáty nikoli. Ty se rozkládají během několika dní až týdnů.
***
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha. Text zkrátila redakce LN.
