Převzetí moci 25. února 1948
Před rokem 1989 učebnice psaly o „převzetí moci pracujícím lidem a vítězství nad buržoazií".
Současní komunisté se k událostem, které vedly k téměř 45 letům diktatury, hrdě hlásí: „KSČM se hlásí k revolučnímu základu Února 1948 a vysoce oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu, které se na prosazení této cesty a následném rozvíjení jejích pozitivních stránek podílely." Tak zní oficiální stanovisko strany.
Politické procesy v 50. letech
Dlouho o nich v učebnicích nebylo nic. V 80. letech se objevily první zmínky, autoři psali o „přehmatech".
„Naše strana rozhodně odsoudila politické procesy a vraždy v 50. letech.
Připadá nám to stejně nepřípustné jako jakékoliv jiné porušování lidských práv kdekoliv na světě - třeba v Guantánamu." řekla bývalá mluvčí KSČM Monika Hoření v květnu 2006 pro časopis Respekt.
Upálení Jana Palacha 16. ledna 1969
O studentovi Janu Palachovi, který se upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smluvy, se dříve na základních školách neučilo vůbec.
Komunisté říkají, že jeho oběť byla zbytečná. V lednu 1989 přitom tisíce lidí v Praze během tzv. Palachova týdne protestovaly proti komunistickému režimu.
Ztráta moci 17. listopadu 1989
„Pravda a láska skončily kádrováním a kriminalizováním živých i mrtvých.“ To prohlásil v listopadu 2004 na půdě Poslanecké sněmovny tehdejší předseda KSČM a nynější poslanec Miroslav Grebeníček. „V každém případě to považuji za majetkový převrat,“ řekla pražská zastupitelka za KSČM Marta Semelová v roce 2006 pro LN. Nyní se již nechce vyjadřovat.
Poválečné dějiny Československa a České republiky se na základních školách učí až v devátých ročnících.
Učitelé k nim mnohdy nestačí ani dojít.
