Publikum elektronické hudby a digitálních multimédií si zítra odškrtne jeden dluh české scéně. Na olomoucké PAF (Přehlídka animovaného filmu) rozpoutá zvukovou i obrazovou seanci Carsten Nicolai, který užívá pseudonym Alva Noto.
Nezaměnitelný „vědecký zvuk“ pramení z jeho ponoru do světa fyzikálních veličin, vlnění, pixelů. Rodák z východoněmeckého Karl-Marx-Stadtu, který studoval architekturu a úpravu krajiny, vytváří své skladby z přesně kalibrovaných šumů, pípanců, praskotu a zvukových oscilací, které známe spíš ze světa mobilů, faxů. Mnohé z jeho instalací, které hostilo výtvarné Benátské bienále nebo Guggenheimovo muzeum, jsou vlastně rafinovanými zvukovými studiemi: jako když nechával basovými tóny čeřit hladinu nádrže s mlékem.
Živá vystoupení s téměř tanečními strhujícími rytmy mají navíc jeden aspekt: zručný a rychlý Alva Noto nečerpá struktury z digitálních pamětí. Vrhá se do improvizace, od níž se odvíjí i živá projekce abstraktních obrazců.
Mimikry s Blixou Letos Carsten Nicolai zkusil něco nového, co od něj mnozí už ani neočekávali. Remixoval sice nedávno singl od Björk, ale nikdy se zatím nepustil na území písní tak totálně jako na společném albu Mimikry s Blixou Bargeldem. Dvě legendy dnešní německé hudby se v duu „anbb“ propojily rafinovaně a bez obtíží: co na tom, že protagonista Einstürzende Neubauten přichází z rachotivého světa industriálních hmotných objektů - ten pro něj byl vždy jen prostředkem k vymknutým písním, a na tomhle území se s Alva Notem dobře sešel.
Taktiky tajemného, neokázale ironického a zvukově jedinečného alba lze přiblížit třeba skrz místo, kde slyšíme hluk připomínající zadřený stroj: a není to digitálně efektovaný zvuk, nýbrž Bargeldův jekot. Hitový potenciál má převzatý slavný ploužák One (Is A Loneliest Number): jenomže tady rytmus ukapává jako nemocniční „přístroj, který dělá pink“ (jak říkají Monty Python) a lidské metafory si chtě nechtě spojíme s nulami a jedničkami, z nichž je utkán digitální svět.
I když je to čistý zvuk strojů, nějaké emoce v člověku probouzí: od obav ze „samočinného“ světa, který člověka nepotřebuje a jednou možná přestane chtít, až k určité nostalgii a rozechvění. Tenhle paradox rozehrávají Carsten s Blixou v široké škále. Zrcadlení lidského a technického by tu slavilo úspěch i bez závěrečného trumfu: duo přivádí na scénu Veruschku - byvší supermodelku, kterou proslavila role v Antonioniho Zvětšenině. Dáma v letech, jež prý přijala za svůj svět koček, do matematicky přesných struktur Nicolaiovy hudby s nepřeslechnutelnou aristokratickou grácií mňouká. Mimikry jsou v letošní hudební produkci silným místem: dva umělci na výletu k popu stihli jak odbýt podstatné věci, tak se celé věci zasmát.
PAF v minulosti uspořádala českou premiéru japonského audiovizuálního perfekcionisty Ryoji Ikedy, letos „dostala“ Carstena Nicolaie. Kurátor Martin Mazanec tak přivádí do domácího kontextu prvořadé světové muzikanty a multimediální „animátory“ - sice už pár let etablované, ale ještě pořád zpropadeně živé a dobrodružné.
