Případ bloggera odsouzeného za názor poutá už tím, že opět ukázal, jak zajímavá témata mohou tisku středního proudu dodávat specializovaní internetoví publicisté. Jeden z nejlepších takových, Adam Javůrek, popsal zmíněnou kauzu následovně: text bloggera Matouška na jeho internetovém zápisníku komentoval diskutér Ondreját. Za něj mu Matoušek ve svém návazném diskusním příspěvku vyčinil, mimo jiné ho nazval „puncovaným blbcem“. Administrátor serveru pak původní Ondrejátův komentář smazal, a tak jeho autor, asi aby se nadávce bránil účinněji, žaloval Matouška u soudu.
Soud Matouškovi určil, aby se omluvil, jeho výrok prý překročil meze únosné kritiky. Matoušek se brání: „Tento způsob vyjadřování je přitom pro takovou diskusi typický.“ Odvolávat se, že bych neměl být trestán, neboť i ostatní mluví neslušně a nikdo je nesoudí, to je v případě internetových diskusí kuriózní požadavek. Normální totiž - a to ani na internetu - není, aby kdokoli za každou kritickou větu přidal třeba grafický symbol zvracejícího obličeje a dvou rotujících zadnic. Jsou servery (vesměs odborné), kde se diskuse větví do desítek příspěvků, a mají úroveň. Jinak je to ale na serverech všeobecně zpravodajských. Řada jejich provozovatelů ráda používá jak blogy, tak prostor pro diskusi jako nástroje, jež jim generují víc zobrazených stránek, potažmo reklamních ploch, potažmo peněz.
Jenže ohlídat nezávadnost obsahu, za něž jsou na svém „území“ zodpovědní, neumějí všichni provozovatelé důsledně. Někteří tak, aniž by měli kapacity hlídat, zda jejich diskuse neporušují zákon, u citlivých témat raději smáznou celou diskusi. Omlouvají se pak „všem slušným čtenářům“, že vulgární výpady „už nešlo mazat jednotlivě“. Pokrytecké je to zvlášť tam, kde samotný obsah článku navádí k neuctivému vstupu do soukromí, třeba když údajně nebulvární server velmi nepietně pátrá po tom, kdy přesně se rodinní příslušníci známé osobnosti dozvěděli o jejím skonu.
Ani u tak citlivých témat ale nejsou všechny příspěvky nízké, internetové diskuse mají horší pověst, než jaké ve skutečnosti jsou. Provozovatelé by tak ideálně měli rušit jen to, co je za hranou.
Zdá se to zdánlivě nemožné, stejně jako hnát každou domnělou internetovou urážku k soudu. Řešení ale existují, jen je zavést.
O autorovi| Ondřej Aust, redaktor Lidových novin
