Generální ředitel Národní galerie Milan Knížák už slábne: v online rozhovoru pro Lidovky.cz opět demonstroval svou loajalitu k vládnoucí straně (aby ne) a hlubokomyslně oznámil, že umělcům protestujícím proti radničnímu rozdělování financí jde o hlavně o peníze. Pozoruhodný postřeh, oč jiného v kauze asi jde, že? A Národní galerie zřejmě subvence nepotřebuje. Jinak se ale, pokud jde o divadlo a herce, zmohl leda na vousaté vtípky, že komedianti patří za hradby města.
A granty by zrušil, protože si prý divadelníci myslí, že grant je něco jako pravidelná mzda. Konečně tím osvětlil, proč se proti vůli mnoha nacpal do grantové komise. Také pochopitelně neodolal, aby na otázku po kvalitách Havlových her poslal tyto do propadliště dějin - jsou prý velmi spjaty s dobou a situací v naší zemi. Většina z nich podle něj nepřežije svou dobu. Marně přemítám, proč si někdo myslí, že právě Knížák se má vyjadřovat ke stavu současné dramatiky. V anonymní internetové žumpě ale neplatí žádná pravidla, a tak ty servilně laděné nebo návodné otázky může vymýšlet kdekdo. Respondentovi ale uniklo, že hry Václava Havla se úspěšně uvádějí bezmála půlstoletí, což je doba, která vcelku dobře prověří nadčasovost díla. A právě teď, kdy české divadlo prožívá novou vlnu zájmu o ně, se ukazuje, jak výtečně vypovídají i o dnešku a jeho mechanismech, o věčných lidských typech. Pálit od boku, že jde o dobové hry, pouze dokládá, že střelec nepřečetl ani jednu.
Za sociologickou studii by ale stálo i to, že se řada účastníků onlinového rozhovoru s výtvarníkem netají nenávistí k umění -viz tupý dotaz „proč mám z daní platit divadla, do kterých nechodím“. A pan Knížák mazaně praví: „Souhlasím. Bylo by lépe používat daňové asignace.“ Že by to nakonec přece jenom bylo, jak online vece jeden z jeho obdivovatelů: „...lidi vašeho typu potřebuje naše země jako sůl. Proč velká část politiků neumí to, co vy, odpovídat na dotazy a skutečně něco říct.“
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
