Pondělí 24. června 2024, svátek má Jan
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Divadlo (jednoho autora) Na tahu

Česko

Andrej Krob ví, jak spustit a udržet v chodu Havlův důmyslný dramatický strojek

Kdo by si myslel, že Divadlo Na tahu znamená soubor na permanentním mejdanu, po případě, že je to scéna, která je stále připravena táhnout figurkami na šachovnici, žije samozřejmě v omylu. Soubor svůj název odvozuje od zařízení na vytahování dekorací, protože jeho šéf a zakladatel Andrej Krob byl svého času jevištním technikem v pražském Divadle Na zábradlí.

Začalo to U Čelikovských Historie Divadla Na tahu se oficiálně píše od památného uvedení Havlovy Žebrácké opery v sále hostince U Čelikovských v Horních Počernicích 1. listopadu 1975. Až do roku 1988 bylo toto představení jediným veřejným provedením Havla v době normalizace. Premiéra se konala za účasti mnoha umělců a disidentů, a co víc, byla i řádně povolená, protože příslušné „státní dozorovací složky“ netušily, o co jde. Když se orgány vzpamatovaly a zjistily, co vlastně povolily, nastaly represe proti autorovi, souboru a samozřejmě i divákům, a tak další činnost Divadla Na tahu se až do roku 1989 v podstatě odehrávala v soukromí.

Krobovo režírování bylo za normalizace spíš nahodilé a odvíjelo se od momentálních možností, pro režim byl osobou nepohodlnou a stálá pozornost, kterou k němu orgány upíraly, se podpisem Charty ještě znásobila.

Jako šéf techniky pracoval také u jiných divadelních společností, například v Divadle Járy Cimrmana, odkud byl také po Počernicích vyhozen.

V roce 1976 nastudoval na Hrádečku Audienci, kde si Václav Havel snad poprvé a naposledy sám zahrál svého Ferdinanda Vaňka.

Poté mělo Divadlo Na tahu více než desetiletou pauzu. Až v roce 1988 byla ve spolupráci s Originálním videožurnálem natočena inscenace Pokoušení. Záznam se pak šířil jako samizdat.

Po roce 1989 začalo Divadlo Na tahu v podstatě fungovat jako normální soubor a specializovalo se výlučně na Havlovy hry. Na nich také formovalo svůj styl. V roce 1991 nastudoval Andrej Krob v české premiéře Horský hotel a za rok Spiklence. Tato hra byla do té doby v autorově nemilosti. Jak později Havel sám přiznal, až Krobova inscenace jej přesvědčila o životaschopnosti této hry. Do konce devadesátých let Krob nastudoval ještě Vyrozumění, další inscenaci Žebrácké opery a Zahradní slavnost. Později se soubor obrátil i k textům jiných dramatiků (Tři sestry, Poslední páska?), ale stále platí, že je především divadlem jednoho autora.

Zvláštní je, že Krob asi opravdu nikdy nezamýšlel stát se režisérem, a tak i když se pohyboval v divadle, zdá se, že hlavně tiše pozoroval a sumíroval si „to svoje“. Jeho velkým přínosem je, že k režii přistupuje nezatíženě s citem a intuicí. Za ta léta dobře ví, jak jsou Havlovy hry konstruované. Vždy se soustředí na sdělnost textu a jeho rytmus. Havlův důmyslný strojek umí nejenom spustit a udržet v chodu, ale najít pokaždé jiný výraz pro jeho absurdní komiku.

V posledních letech mu také velmi prospěla spolupráce s jinými herci, než jsou ti jeho - ať v karlovarském divadle, kde uvedl Largo desolato se směšně komickým Kopřivou Františka Olšovského, nebo v Klicperově divadle v Hradci Králové (Vyrozumění). Krob umí přesvědčivě postihnout havlovskou absurditu právě ze strany její předstírané obyčejnosti, která tak rafinovaně maskuje pravou podstatu záludných společenských mechanismů.

***

Až Krobova inscenace Havlových Spiklenců z roku 1992 přesvědčila autora o tom, že je tato hra životaschopná.

Autor: