V srdci země (1977) je již pátou prózou jihoafrického prozaika, kterou vydalo v poslední době nakladatelství Metafora. Sice trochu zamrzí kýčovitá obálka i to, že každou knihu překládá jiný překladatel, nicméně o díle Johna Maxwella Coetzeeho (1940) už má tak český čtenář poměrně dobrý přehled.
Vyšly oba romány ověnčené Bookerovou cenou – Život a doba Michaela K. a Hanebnost, dále próza Čekání na barbary, vynikající vzpomínkové knihy Chlapectví a Mládí a také romány Pomalý muž a Deník špatného roku, reflektující autorovo přesunutí z Jihoafrické republiky do Austrálie. V románu V srdci země se však opět vracíme k první etapě autorova díla – a tedy do jižní Afriky.
Farma čtyř lidí Vypravěčka románu se někdy vyjadřuje jako moderní intelektuálka, přitom je však dívkou, která celý život strávila na rodinné farmě. Obraz moderní intelektuálky jako by pak až čítankově doplňovalo nejen to, že spíše komentuje, než prožívá, ale i fakt, že je starou pannou.
Vyprávění je členěno do číslovaných poznámek, lze snad říci, že typicky coetzeovsky lapidárních, nicméně poetických a nejednoznačných. Sama dívka několikrát na svou nevěrohodnost v textu poukáže. Nejde ale ani tak o hru se čtenářem jako o zachycení stavu, kdy je touha silnější než skutečnost a kdy se naopak činy zahalí pocity jimi vyvolanými. Realita života na farmě je tak ostrá, že se někdy z pohledu vypravěčky stává až surreálnou, a představy zas „plnohodnotně“ nahrazují prožívané.
Román je příběhem s uzavřeným počtem postav: vypravěčky, otce, jeho pomocníka a pomocníkovy manželky. Anejen proto se vztahy mezi nimi neustále mění a vyvíjejí. Nejde jen o to, že by to tak autor chtěl a vyžadoval, vychází to jaksi z logiky dusné atmosféry.
V románu totiž hraje podstatnou roli vztah otce a dcery a také nadřazenost majitele farmy nad jeho pomocníkem. A dále přitažlivost jeho mladé nevěsty. Nicméně nejen pro přelévající se vztahy musí být obyvatelé farmy pořád ve střehu. Mění se také poměr mezi pány a poddanými. Ti umí velmi dobře vycítit, kdy mají nad pány navrch, a využít toho.
Ovládnu svou paní Světem totiž hýbou peníze a sex. A obé v druhé polovině románu vypravěčka postrádá, stává se tak tou slabší. Stará panna je – alespoň jak říká – nejprve znásilněna a následně věčně roztoužená. V srdci země tak mimo jiné popisuje, jaké to je žít na rodné farmě jako stará panna, když si to dívka nevybrala.
Vypravěčka románu nikdy z farmy neodešla, aby mohla poznat přednosti a nedostatky života na ní. Nikdy s nikým nespala, a tak prázdnota a nenaplněnost v tělesném slova smyslu není záměrná, nýbrž pouze z nouze ctností. A pokud se člověku dlouhodobě nedostává něčeho, po čem touží, pak se stává nejen zahořklým a slabým, ale také se čím dál více zatoulává mimo realitu – a k tomu stereotypní život na farmě poskytuje vypravěčce dostatek živné půdy.
Kromě románu o lásce a její absenci, o průhledné zvířeckosti lidí v „uzavřeném“ prostoru a o nerovnosti lidí různé barvy pleti je tak V srdci země také příběhem o tom, že člověk dříve či později zaplatí za to, že se vyhýbá rozhodnutím, která určují jeho životní cestu. Něco jiného je sedět za pecí, protože se bojíme někam vyjít, a něco jiného je sedět za pecí, protože jsme byli ve světě a zjistili jsme, že to tam pro nás není a že se nám navíc po té naší peci hrozně stýská.
Rozpor mezi reálnou a potenciální současností (či minulostí a budoucností) může být tím, co člověka žene kupředu. Pokud ale tento rozpor trvá příliš dlouho, pak se začne v lidském nitru něco tiše, ale nápadně bořit a propadat.
***
HODNOCENÍ LN **** John Maxwell Coetzee: V srdci země
Přeložila Drahomíra Michnová Metafora, Praha 2009, 158 stran
Z díla jihoafrického laureáta Nobelovy ceny J. M. Coetzeeho nyní vyšel česky další román. V originále byl publikován před třiceti lety, ze svých kvalit ale nic neztratil.
