Je snad všeobecně známo, že architektonický kubismus je unikátní směr, který se zrodil na našem území. Přesněji v hlavě projektanta, teoretika, designéra, pedagoga, urbanisty, památkáře a také (po Plečnikovi) architekta Pražského hradu Pavla Janáka (1882-1956).
V období od roku 1911, kdy Janák publikoval stať Hranol a pyramida v Uměleckém měsíčníku, do začátku první světové války bylo postaveno jen několik kubistických domů. Po válce kubismus rychle zmizel ze scény. Veřejnost - laickou i odbornou - příliš nezaujal a byl vytlačen populární verzí art deco, tzv. „národním stylem“, který se naopak publiku velice líbil. Kubismus byl prostě odložen ad acta.
Památky ze „zlaté“ éry kubismu Oprášen byl až v 60. letech, ale do světového povědomí se dostal až v posledních dvou dekádách. Expresívní formy a dynamika dnes fascinují, dokonce vznikají současné reakce na tento styl, a to jak v architektuře, tak v designu. Ukázalo se také, jakou byl český kubismus inspirací pro německé expresionisty na počátku 20. let -kdo viděl úchvatný Wieneho horror Cabinet doktora Caligariho, to nemohl přehlédnout. Ze „zlaté“ éry kubismu 1911-14 se nám dochovalo jen několik staveb. Dnes jsou snad bez výjimky všechny památkami, některé dokonce národními. Byly nákladně opraveny a jsou - až na detaily - ve výborném stavu. Platí to pro pražské realizace, jako jsou Chocholovy domy pod Vyšehradem, dům U Černé Matky Boží, kde se dokonce podařilo obnovit kubistický interiér Grand café Orient. Po rekonstrukci je i další Gočárova stavba: dvojdům v Tychonově ulici na Hradčanech. Opraven byl dům Diamant ve Spálené ulici (bohužel až na zahrádku s kašnou, která patří městu a na renovaci stále čeká). Poničená lampa na Jungmannově náměstí, na jejíž neblahý stav léta upozorňoval architekt Jan Kaplický, byla nahrazena přesnou kopií.
Z mimopražských děl je restaurován jeden ze dvou Janákových domů v Pelhřimově, jeho vila v Jičíně a dokonce i donedávna ještě zdevastovaná Bauerova vila v Libodřicích u Kolína, což je méně známá Gočárova stavba. Tam dokonce Nadace českého kubismu zřídila stálou expozici, kde můžete obdivovat také design. Další krásný Gočár - sanatorium v Lázních Bohdaneč -je rovněž v pořádku, když se nám před časem podařilo zabránit nevhodné přístavbě.
V horší kondici jsou tak dosud jen Janákův domek v Pehřimově a Beladův činžák v Neklanově ulici na pražském Vyšehradě, ale věřím, že i na tyto trochu zapomenuté stavby dojde. Přesto je tu dosud jeden objekt, který je v bídném stavu, po léta prázdný a do značné míry zdevastovaný. Jde přitom o zcela unikátní dům, což se hned pokusím vysvětlit.
Krystalizace cukru V roce 1912 si vídeňský podnikatel v oboru cukrovarnictví Michael Benies, který pocházel z rodiny významných průkopníků tohoto průmyslového odvětví a šlechtitelů nových odrůd cukrové řepy, nechal u svého cukrovaru v obci Litol u Lysé nad Labem postavit neobvykle koncipovanou vilu. Věnoval ji jako svatební dar své dceři, která se provdala za vídeňského diplomata dr. Heinricha Benedikta. Projekt si objednal u přední pražské stavební firmy Matěje Blechy, resp. u jejího šéfprojektanta Emila Králíčka (1877-1930). Ten byl právě v této době ovlivněn kubismem a projektoval v tomto stylu několik staveb (výše zmíněný dům Diamant a kubistickou lucernu, dále dům v Karmelitské ulici, interiér Betlémské kaple na Žižkově, hrobku v Turnově ad.).
Litolský dům proto dekoroval v tomto stylu - údajně na přání vlastníka se také inspiroval motivem krystalizace cukru. Jinak je stavba svým pojetím spíš modernistická. Nádherná je prostorná vnitřní hala se schodištěm, přisvětlená střešním oknem s ozdobnou mříží ve tvaru Davidovy hvězdy. Největší atrakcí, která Beniesův dům řadí mezi architektonické unikáty své doby, byla však střešní zahrada. Motiv rovné střechy se u nás v této době už objevil (vila s ateliérem sochaře Bílka v Praze, vila arch. Roitha v Černošicích; obě stavby z let 1910-11; pražský městský sirotčinec, 1912-13), ale žádná z nich nebyla koncipována jako zahrada.
Další osudy domu však nebyly radostné. Benedikt, který snad působil jako diplomat v Jižní Americe, dům prodal, Beniesova rodina skončila v Osvětimi. Po válce dům sloužil jako správní objekt cukrovaru. Ten byl ovšem v 90. letech zbourán a krásná zahrada vily zničena. Nový vlastník - německá společnost, která prodává automobily, nechala dům prázdný a v jeho bezprostřední blízkosti zřídila parkoviště.
Na donedávna i odborníkům zcela neznámou Beniesovu vilu mne před několika lety upozornil Zdeněk Beck z České televize. Po určení autorství a dokumentaci jsme dům představili v rámci Králíčkovy výstavy a nyní i expozice, věnované českému architektonickému kubismu, která procestovala řadu zemí, včetně USA a Japonska. Motiv krystalického sloupu se dokonce objevil na plakátu a obálce katalogu. Mezitím vlastník objednal u architekta Davida Vávry (který mezitím dům představil i v rámci cyklu Šumná města), studii rekonstrukce a zaplatil rovněž model vily pro výše zmíněné výstavy.
Od té doby se však neděje nic a prázdný objekt rychle chátrá. V Lysé nad Labem nyní vzniká občanské sdružení Za záchranu kubistické vily architekta Emila Králíčka v Litoli, bez spolupráce s vlastníkem (ARS Altmann, s. r. o.), však těžko něco zmůže. Kéž bych se jednou dočkal chvíle, kdy budu s milovníky kubismu popíjet šálek kávy na střešní terase mezi květinami a trávníky.... Moc pravděpodobné to ale není. Nejspíše jen přijdeme o další unikátní památku.
O autorovi| Zdeněk Lukeš, architekt a historik
