Ad LN 1. 2.: Supertajná volba prezidenta
V důsledku totalitních snah pana Paroubka, respektive ČSSD, je volební komise parlamentu nucena vymýšlet drastická opatření pro zajištění regulérnosti tajné volby presidenta. Pokud by mělo platit to, že poslanec musí volit pouze podle přání partajního sekretariátu a tím de facto porušit poslanecký slib, stálo by za úvahu zeštíhlení sněmovny a tím i značná úspora nákladů na tuto instituci. Stačilo by, že do sněmovny vyšle každá strana jednoho zástupce, jehož hlas bude mít váhu počtu získaných mandátů té které strany a mohlo by se vždy hlasovat veřejně, poněvadž stejně je každému známo, jak se strana v hlasování zachová.
Myslím, že by se sami poslanci měli snahám pana Paroubka vzepřít, poněvadž z nich dělá nesvéprávné stádo, a je mi záhadou, jak si ČSSD své kandidáty na poslance vybírá, když jim samo vedení strany nedůvěřuje.
Milan Bednář, Plzeň
Souboj pocitů
Ad LN 1. 2.: Neřízená střela John McCain
V kolotoči amerických voleb je obtížné dobrat se věcných rozdílů mezi programy kandidátů. Nechtějme po příznivcích Baracka Obamy racionálně vysvětlit, proč se v jeho zvolení ohlašuje nová éra a triumf budoucnosti nad minulostí. Podobné to je ovšem na druhé straně.
Martin Weiss charakterizuje Hillary Clintonovou jako „feministku a kariéristku“, ovšem kariéristé jsou mezi kandidáty všichni a je to pro ně elementární předpoklad dosažení politického úspěchu. Paní Clintonová by k tomu dodala, že ztělesňuje zkušenost a že samotné zvolení ženy by představovalo významnou změnu. Ovšem je to opět apel na pocity: jakého přesně druhu je zkušenost manželky prezidenta? Odehrávala se snad klíčová politická jednání u Clintonových v bytě? A je na politice paní Clintonové a jejím postoji k aféře Lewinská něco feministického?
Zdá se mi, že volby vyhraje ten, kdo elektrizuje své příznivce a vzbudí mezi nimi nejvíce spontánní a uvěřitelné pocity. Odhaduji, že se to panu Obamovi zatím dost daří. Paní Clintonová vysunula v zápalu boje svého manžela do role „zlého muže“ a začala snižovat volební výsledky svého soupeře zvýrazněním rasových motivů. Vzhledem k tomu je pro veřejnost stále obtížnější uvěřit tomu, že by její zvolení přineslo změnu žádaným směrem.
Miloš Hübner, Trnávka
Premiér prostě netuší
Ad LN 1. 2.: Vždyť i to největší hovado má svůj...
Že českému premiérovi zoufale chybí odhad únosnosti jeho výroků, najmě těch, v nichž si vypůjčuje terminologii z dob třetí říše, je už známo delší dobu. Vzdor kritice se to bohužel nelepší; prostě mu ta hnědá inspirace nedá spát – dovozuje autor poznámky o páně Topolánkových úletech.
Přesto bych se ho chtěl zastat. Jsem přesvědčen, že premiér nechce nacistickými průpovídkami provokovat. Jemu se prostě pro danou situaci zdá, že výrok, který mu kdesi bzučí v hlavě, je nejtrefnější, nejpříhodnější a nejpádněji postihne politického rivala, a proto ho bez okolků střelí od boku. On prostě ani netuší, že to politicky ani lidsky není košer. Cožpak je možné, aby znal historickou souvislost a okolnosti, za nichž daný výrok vstoupil do obecného povědomí, a přesto jej vypustil ze svých úst? Berme to tak, že údělem ne úplně dostatečně vzdělaných jedinců je, že někde něco pochytí a pak – dokazujíce šíři a hloubku svých znalostí a sečtělosti – s tím vyrukují a ejhle – je z toho ostuda.
Dvě mouchy jednou ranou se mu zcela nedávno podařilo zabít neuvěřitelným zkomolením citátu ze Švejka: na frak tu dostala němčina i smysl vyjádření. Známý výrok vrchního vojenského lékaře Bautzeho „Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande.“ vyzněl v premiérově interpretaci zcela zmateně: „Das ist eine Simulanten tschechische Bande.“ Opravdu, pane premiére: nejhorší je něco simulovat. Třeba hlubší vědomosti a sečtělost.
Jiří Sekera, Černošice
„A big one!“
Ad LN–Orientace 2. 2.: Dánské kafe a české jedno
K závěrům Roberta Novotného v rubrice Ztraceni v překladu – neukvapoval bych se tak! V doslovu k Haukové překladu Dylana Thomase Zvláště když říjnový vítr píše Josef Škvorecký v roce 1958: „To odpoledne, které překladatelka strávila s Dylanem, bylo fantasmagorickou poutí po hospodách staré Prahy, Starého Města, Malé Strany a Hradčan. V každé krčmě si Dylan s charakteristickým gestem milovníků piva úsečně poroučel: ‚A big one!‘ Rozuměli mu všude. Anglicky.“ Petr Tesař, petr.tesar40@atlas.cz
Chápu stratégy z Lidového domu
Ad LN 1. 2.: Pohromy dle Doležala
Denně čteme v tisku, že slušný, kultivovaný, sebevědomý, vstřícný atd. projev pana profesora Švejnara se líbí. Proč ne, mohl by nám připadat jen trochu americký – zájemci o práci, řekněme, na post ve vedení firmy tam takový skutečně mívají, a všichni!
Chápu stratégy z Lidového domu, že import tohoto u nás zdánlivě nedostatkového zboží se může jevit jako rozhodující. Jsem si ale jistý, že kdybychom dosadili za kandidáta například Standu Grosse, přestane nám už projev připadat jako americký, a že by ho Standa ještě vylepšil, to si pište. Minimálně o upřímnost, křišťálově čisté úmysly atd. atd.
V. Vilan, Kyjov
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
