Ad LN 10. 3.: Antiklausovci už s Klausem nemají...
Dlouhý nos udělal Václav Klaus na Jana Zahradila i další snaživce, kteří řadu měsíců předem mobilizovali síly k jeho znovuzvolení a stejně pracně nyní zahánějí pachuť z neslavného vítězství. Dovídáme se, že první noc svého druhého funkčního období strávil prezident opět s nějakou modrou svazačkou. Nejspíš mu pomáhala s dalším projevem, ve kterém nás bude ujišťovat o svém konzistentním postoji ke křesťanským hodnotám a tradiční rodině. Ach jo, dalších pět let s pokrytcem na Hradě.
Jana Peterková, Praha
Mašínové – oprávněný symbol
Ad LN 10. 3.: Proč nesouhlasím s medailí pro bratry Mašíny
Krutost komunistického režimu v padesátých letech nespočívala v zavrhování památky nekomunistických odbojářů či zabavování majetku nepohodlných občanů. Šeredně se mýlí pan Paroubek, když občanům tvrdí, že právě kvůli tomu bratři Mašínové zahájili svůj ozbrojený odboj. Omlouvá ho jeho osobní nezkušenost, neboť v té době se pohyboval v plenkách coby ročník 1952. Mašínové jako jedni z mála reagovali na vypovězení třídního boje komunistického státu proti části občanů. Svou povahou to byla občanská válka, s většinou obětí na straně nekomunistů. Zahájena byla justičními vraždami, dvacetiletými rozsudky nad očividně nevinnými lidmi i vraždami svobodychtivých občanů na hranicích. Byla to nevídaná krutost a nespravedlnost nového režimu, která dohnala idealistické mladíky ze skupiny Mašínů k odporu. Terorizovaná mlčící většina byla zticha; o to více vyniklo těch pár odvážlivců, kteří se k odporu zmohli. Mašínové je právem symbolizují a zastupují. Gándhí nemohl porazit Hitlera v roce 1939, tak jako zvonící klíče si musely počkat na rok 1989, aby dorazily shnilý režim.
Pavel Veleba, velebap@chello.cz
Nezabil bych ani slepici
Ad LN 29. 2.: Zadostiučinění pro Mašíny
Narodil jsem se ve stejném roce jako Josef Mašín, bydlel jsem nedaleko Poděbrad, odkud oba pocházejí, ale osobně jsem je neznal. Vraždy, které tehdy spáchali, mnou hluboce otřásly, nikdy jsem je za hrdinský čin nepovažoval a stejný pocit mám dodnes. Nyní žiji na venkově, nemáme žádné hospodářství, držíme jen pár slepic. Slepice, která zestárne, se musí zabít. Zabije se tím, že se jí podřízne hrdlo. Řešíme to tak, že přestárlou slepici někomu darujeme, protože nikdo z rodiny by jí hrdlo podříznout nedokázal. Představa, že někdo dokázal podříznout hrdlo bezbrannému, chloroformem omámenému člověku, a ještě je za to vyznamenaný, je pro mne úděsná. Druhá vražda spáchaná bratry Mašíny je často odůvodňována tím, že pokladník, který byl jimi zavražděn, byl členem lidových milicí. Vůbec mě to nezajímá. Nebyl zavražděn proto, že byl milicionář. Byl zavražděn jako pokladník, který vezl výplaty zaměstnancům a tyto výplaty bránil se zbraní v ruce.
Vraždy spáchané bratry Mašíny jsou často zdůvodňovány bojem proti komunismu. Ano, proti komunismu je třeba bojovat, ale určitě ne tím, že budeme komunistům podřezávat hrdla. Jednak nežijeme na Balkáně a neměli bychom také zapomenout, že jsme v roce 1989 volali: „Nejsme jako oni!“ Zdeněk Prchal, conect.tiscali@tiscali.cz
Laik se diví, odborník žasne
Ad LN 10. 3.: Denní svícení aut a ochrana klimatu
I když nebyly exaktně prokázány kladné dopady denního svícení aut, rozumní řidiči svítili ve dne i v době, kdy to nebylo nařízeno. S jeho zavedením také odpadly spory, zda byla, či nebyla snížená viditelnost, když řidič nesvítil. Ostatně, sám autor uvádí, že zrušení denního svícení je příkladem opatření, která proti globálnímu oteplování příliš nepomohou. Už proto, že osvětlení auta vyžaduje ne 2 až 4 procenta spotřeby paliva (podle článku), nýbrž 2 až 4 promile. Kdybychom v těchto „úsporách“ pokračovali, mohli bychom zredukovat na polovinu ještě zadní červená světla, brzdová světla a úplně zrušit blinkry pro odbočování vlevo – řidič by místo nich dával znamení rukou. Tak bychom mohli pokračovat dále až do takových extrémů, že bychom zrušili krematoria a tím ušetřili energii za spalování nebožtíků, protože v hrobě to zvládneme bez jakékoliv spotřeby energie.
Jaroslav Müller, jaroslav.muller@vsb.cz
Bolševický slovník
Ad LN 6. 3.: Tachecí versus Bobošíková?
Při četbě dopisu paní Duškové, dramaturgyně TV Nova za dob účinkování nezapomenutelné novinářky Bobošíkové v Sedmičce, kde týden co týden štvala na vyhnané české Němce, šlechtu či církev, na mě promluvil slovník bolševického řeznického prokurátora Urválka. A není se čemu divit, vždyť Bobošíková kandidovala na prezidentku za KSČM a ti by si někoho, kdo by nebyl „jejich“ člověk, nevybrali. Pátého března se paní europoslankyně objevila již i v pořadu ČT Café X, a to i po boku svého manžela, kde srdceryvně vyprávěla, jak bude muset zaplatit pokutu tři tisíce eur za rušení v EP, kde se tak moc chtěla zastat českých „národních“ zájmů. Že by se v EP naučila, že v Evropě je kolektivní vina spojená s genocidou nepřijatelná, o tom se nám může jenom zdát. A je úplně jedno, zdali bylo vyhánění usedlého obyvatelstva uskutečněno v Československu, Polsku, SSSR, Arménii, nebo v Kosovu!
Martin Kubík, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
