Ad LN 4. 10.: Podceňovaná „ženská“
Viceprezidentská debata Palinová Biden mi připomněla film Bohové a generálové z období americké občanské války. Vojevůdci obou stran byli bez výjimky kladní hrdinové a zvláště oslaveni byli generálové poražené Konfederace Jackson a Lee. Oba vlastenci do morku kostí modlící se před odchodem do bitvy vroucně za ochranu a zdar svých nejbližších. Na nikoho nesměla padnout ani smítka osobní hany.
V debatě to bylo přesně stejné. Biden byl předem svázán kategorickým požadavkem, že nesmí vystupovat sexisticky, mentorsky ani vzbudit dojem, že jakkoliv využívá nezkušenosti své partnerky. A tak se úplně všichni spojili, aby Palinová vyhrála a spojenými silami publika, moderátora i samotného Bidena se to zdárně podařilo. Před Palinovou jsou pouze dvě možnosti: buď vítězně propluje jako viceprezidentka do Bílého domu, nebo se stejně vítězně vrátí na Aljašku jako celebrita a průkopnice tamní těžby ropy. Buď zvítězí politicky, nebo tím, že překoná sama sebe a očekávání, jež byla do ní vkládána. Pouze Neameričanům se toto pojetí politické soutěže těžko chápe.
Miloš Hübner, Trnávka
Autor se mýlí. V úterý jsem v Mostě nebyl
Ad LN 2. 10.: Strach nad Ústím
Lidové noviny v komentáři Martina Zvěřiny uvedly, že hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc je vyděšen aktivitami politického hnutí Severočeši. cz tak, že mu v úterý při debatě v Mostě „ruply nervy“ a napadl mosteckou náměstkyni primátora, která vede krajskou kandidátku Severočechů. Tato informace není pravdivá. Hejtmanu Šulcovi nemohly „rupnout nervy“ ani nemohl nikoho napadnout, neboť v úterý 30. 9. se žádné debaty v Mostě nezúčastnil, ba dokonce v Mostě vůbec nebyl.
Jiří Šulc, hejtman Ústeckého kraje Vyjádření autora Panu hejtmanovi Šulcovi i čtenářům se omlouvám, uvedená slovní výměna proběhla na konci března tohoto roku a jednalo se o „normální“, nikoli předvolební výměnu názorů. Její úroveň jsem však záměnou data nezkreslil.
Martin Zvěřina, komentátor LN
Krize v ČT! Bohužel ve špatném vysílacím čase
Ad LN 25. 9.: Kulturní normalizace v televizi
Česká televize nám opět ukázala, že opouští funkci veřejnoprávního média a přiklání se k populistickému uspořádání programů komerčních televizí. Americký dokumentární film Krize z roku 1939, který podrobně na dosud neznámých filmových záběrech i zasvěceným komentářem popisuje události u nás, jež předcházely a vyústily v neblahý mnichovský diktát, zařadila do programu až 1. října, a ještě ve velice pozdním, nesledovatelném čase - před půlnocí. Navíc na ČT 2, s jejímž příjmem mohli mít mnozí posluchači vzhledem k přepínání na digitální signál velké problémy. Tvůrci programového schématu nevyužili ani data výročí podpisu mnichovské dohody, ani hlavní vysílací doby. Dá se říci, že se pracovníci České televize zachovali vůči divákům docela hanebně, a televizní radu to zanechalo chladnou.
To se jim nezdálo vhodné, aby občané viděli, jak demokraticky přistupoval stát k německé menšině, jak Henleinova SdP v dohodě s Hitlerem v pohraničí provokovala, operovala svým heslem „Heim ins Reich“, nutila občany německé národnosti k loajalitě vůči své straně, perzekvovala tam usídlené občany české národnosti? Jak byli čeští občané zabíjeni a jak jich byly nakonec statisíce z pohraničí bezohledně vyhnány? Aby posluchači viděli dosud nikde nepublikované záběry z budování pohraničních pevností, přípravu československé armády a její výzbroj, odhodlanost všech občanů bránit se? Nebo to snad byl záměr a nehodilo se to třeba proto, že dokument byl americký?
ČT propásla možnost nezávislým hlasem zvenku podrobně informovat mladší občany o tragické události našich dějin, jejíž stopy se táhnou až do dnešní doby. Místo toho jsme se věnovali úpravám státní hymny, o něž nikdo nestál.
Ing. Lubomír Sedláček, Praha
Mnichov 1938 a hrdost národa
Ad LN 1. 10.: Proč stále odčiňujeme Mnichov?
Analýza pana Zbyňka Petráčka byla naprosto přesná, nicméně lze jít hlouběji v tomto stále pokračujícím procesu jakési bolestínské masturbace sebelitováním se. Mělo by být jasné, že hrdost národa je nutno též někdy zpečetit krví, i když to stojí oběti. Historické zkušenosti ukazují, že tato krev potom jen stmeluje národ. Český národ bude ale s tímto emocionálním křížem ještě dlouho zápasit.
O zradě, především Francie, není snad pochyb. Nicméně každý prozíravý politik sledující klasickou povahu francouzské politiky by s něčím takovým býval musel počítat. Avšak zdá se, že jedna z hlavních příčin problému se jaksi stále opomíjí: neschopnost Masaryka a Beneše řešit konstruktivně národnostní otázku ve vznikajícím státě. Jejich nacionalistická zaslepenost, provázená iracionální nenávistí k Habsburkům, jim zabránila chápat reálně situaci etnického pnutí, které již existovalo za monarchie a které například poslední císař Karel I. chápal - bohužel až příliš pozdě - daleko zřetelněji než tito dva pánové. Realita situace v roce 1918 byla taková, že menšiny projevovaly prudký odpor vůči Československu, do nějž byly arbitrárně začleněny. Přes tento legitimní odpor například čeští Němci byli po přijetí ústavy v únoru 1920 v podstatě vyloučeni z rozhodování o osudu státu!
Otázka tedy je, kde bylo „sebeurčení menšin“ dle amerického prezidenta Wilsona, kterému Beneš tvrdil, že sudetští Němci jsou vlastně Češi, pouze hovořící německy!
Robert G. Kuklik, elf.rob@centrum.cz
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
