Ad LN 3. 2.: Dar kraje nepřijali všichni; LN 5. 2.: Poplatky? Dar ke zdanění
Stále se píše o třicetikorunovém poplatku za návštěvu u lékaře nebo položku na receptu, ale bez většího zájmu veřejnosti se od 1. ledna tohoto roku zvedla ze zákona minimální sazba zdravotního pojištění a to z 1080 Kč na 1590 Kč, což je měsíčně o 510 Kč více. Kromě osob, za které platí zdravotní pojištění stát (děti, důchodci apod.), musí tuto minimální částku 1590 Kč měsíčně uhradit i ti, kteří nemají žádný příjem.
Hodně se také diskutovalo o přebytcích na účtech zdravotních pojišťoven koncem roku 2008, které odhadem činily 30 miliard korun. Ze zákona má rezervní fond pojišťoven být 1,5 procenta ročních výdajů, pokud jsou příjmy vyšší, nic nebrání pojišťovnám zvýšit platby lékařům a zdravotnickým zařízením. Bylo by pak možné zrušit třicetikorunové poplatky, protože současný chaos k ničemu moudrému nevede a vím, že mnoha zdravotníkům se tento hokynářský způsob vybírání poplatků z hloubi duše protiví. Ještě složitější jsou třicetikorunové poplatky za položku na receptu ve vztahu k různé výši doplatků za léčiva, které mohou být rozdílné až o stovky korun. A finanční dopad je v tomto případě největší na skupinu obyvatelstva s nejnižším příjmem.
Většina lidí naopak nemá problém s placením tzv. „hotelového příplatku“ po dobu hospitalizace. Chápou, že ze zdravotního pojištění je jim uhrazena zdravotní péče, ale na stravu, praní prádla, energie a ostatní si musí nějakou minimální částkou přispět.
MUDr. Olga Gröschlová, Zlín
Potěšení na duši
Ad LN – Vtipy Vladimíra Jiránka
V naší rodině se berou Lidovky od konce 1. světové války. A tak pokračuji i já – denně projdu všechny titulky a co mne zajímá, přečtu. Avšak nejočekávanější, nejzajímavější a nejpravdivější jsou karikatury pana Jiránka.
Skutečně – po přečtení většiny článků, názorů a úvah, kritik a pomluv spojených s osočováním jsou Jiránkovy karikatury skutečným ulehčením a oddechnutím, potěšením a povznesením nad současným politickým marasmem. Kéž by se tyto Jiránkovy karikatury staly „povinnou četbou“ pro všechny naše politiky na všech úrovních...
L. Matyáš, lumatvys@seznam.cz
Radar – nabídka, která se nedá odmítnout
Ad LN 11. 2.: Za nás by radar nestál, naznačil Paroubek
U příležitosti projednávání amerického radaru naším parlamentem je třeba podívat se na tuto problematiku i z hlediska historie zajištění bezpečnosti našeho státu. Po první světové válce, po vzniku našeho státu v roce 1918 žil celý národ v euforii z nabyté svobody. Nikdo si nepřipouštěl, že by mohla být naše republika ohrožena. Smlouvy o vojenské pomoci s Francií, Sovětským svazem a Velkou Británií se však v okamžiku vzniku fašistického Německa ukázaly jen jako cár papíru. V roce 1938 nás v Mnichově mocnosti Francie a Velká Británie při první příležitosti hodily do chřtánu Hitlerovi. Je třeba položit si i nyní otázku, jak by se zachovala Evropská unie v podobném případě. Již nyní před naším předsednictvím EU nás začaly Francie a Německo poručníkovat, zpochybňovat naši kompetentnost v řízení EU, nabádat, abychom srazili patky a v předklonu, s čepicí v podpaží, uctivě kývali. Naskýtá se otázka „S kým tedy?“.
Je zarážející a téměř katastrofický přístup některých politických stran – ČSSD, KSČM a SZ – k nabídce USA postavit protiraketový radar u nás. Takováto historická nabídka se neodmítá a lze za ni jen poděkovat. Bez USA by nikdy nebylo dosaženo výsledků 1. a 2. světové války. Položme otázku poslancům ČSSD, hlavně panu Paroubkovi a panu Zaorálkovi: S kým hodláte zajistit bezpečnost našeho státu? S Libyí? S Ruskem, které nás okupovalo 40 let? Že nás v budoucnosti nic neohrozí, může být názor jen diletanta.
Tento radar není namířen proti Rusku nebo proti jinému státu, ale proti raketám. Nechme na americké vládě, jestli radar bude, nebo ne. My si však přejme, aby u nás radar postavili. Má svoji důležitost globální, z bezpečnostního hlediska je však pro nás důležitá i samotná přítomnost amerických vojáků na našem území.
František Štemberk, Sedlčany
Co NERV neumí
Ad Pátek LN 6. 2.: Zlatá hlava Tomáše Sedláčka
Reaguji na otázku autorky rozhovoru, zda Tomáš Sedláček je intelektuální hvězda, nebo šikovná rychlokvaška? Já mohu jeho profesní vývoj porovnávat s tchánem prof. JUDr. Václavem Chytilem, který rovněž dostal nabídku na ministra financí (po únorovém puči v roce 1948 se coby lidovecký poslanec vzdal mandátu a odmítl nabídku Klementa Gottwalda stát se ministrem financí – pozn. red.) a ve třiceti letech napsal Vlny hospodářské konjunktury. Tehdejší národohospodáři dovedli stanovit dobu vzniku krize, dobu trvání a termín konce... To, co dnes neumí NERV.
Vzpomínám na tchánovo vyprávění, jak Engliš jednal s generálním ředitelem Škodovky, který přišel do jeho kanceláře s žádostí o další úvěr. Jednání tehdy proběhlo velmi rychle: Engliš mu řekl: „Nemám – nedám.“ Kdyby takovým způsobem postupovali dnešní finančníci v Americe, tak by k takové krizi nemohlo dojít.
Jaroslav Novák, novak104@email.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
