Ad LN 23. 2.: Fiasko na stadionech
Reaguji na článek o tom, že na velkých akcích dochází k násilí, a následně na článek o zadržení 12 fotbalových fanoušků v Brně po zápase s Ostravou. Pan ministr Langer nechce Policii ČR na stadionech a jako důvod uvádí soukromé akce, peníze, zajištění pořadatelské služby atd. Já také navštěvuji fotbal a to i v zahraničí, a policie tam na stadionech je... Ale když například v Německu vyprovokuje fanoušek rvačku, je proti němu vedeno trestní stíhání a hlavně – dostane obrovskou pokutu, a když ji nezaplatí, následuje vězení a exekuce.
Myslím, že kdyby i u nás byly zavedeny pokuty za výtržnictví v řádech desetitisíců korun, bylo by možné policii zafinancovat z těchto zdrojů a tím by se vyřešilo řádění tzv. fanoušků a současně i přítomnost policie na stadionech během rizikových utkání. Tam by se vybralo tolik, že následný ročník 2009–2010 nejvyšší fotbalové ligy by po stránce financování policie byl určitě dostatečně pokrytý.
Stanislav Sadil, Praha-západ
Obamovi „spojenci“ z Lidového domu
Ad LN 24. 2.: Zahnívající problém radaru už musíme rozetnout
Jiří Paroubek žádá rozetnutí „zahnívajícího problému radaru“. Prohlašuje, že „radar byl vždy jasným přihlášením se k Bushově zahraniční koncepci, která ztroskotala“. Podívejme se tedy na fakta.
Jednání o této „hnilobě“ se táhla v režii vesměs sociálnědemokratických vlád, nejprve Špidlovy, poté Grossovy a Paroubkovy. Sám Paroubek mohl jako premiér z radaru ještě v raném stadiu jednání elegantně „vybruslit“. Neudělal to, a nechal se dokonce slyšet, že by „proti radaru na rozdíl od raket nic neměl“. Tenkrát se ještě, zdá se, řídil státnickým úsudkem a ne výzkumy veřejného mínění, jak to činí dnes. Ve své polemice jako jediný důvod proti postavení radaru uvádí jeho funkci „ohniska napětí ve středu Evropy mezi USA a Ruskem“. Sám ale dobře ví, že radar technicky a vojensko-strategicky s Ruskem nic společného nemá, psychologicky a politicky pro naši zem určitě ano. Jestliže člověk, který aspiruje na vedení této země, je ochoten vycouvat ze spojeneckého projektu jen kvůli tomu, že by se to Rusům nemuselo „líbit“, tak se mají naši občané pro případ jeho vládnutí v budoucnosti opravdu nač těšit.
Ovšem další Paroubkovu větu by měli tesat do zdi Poslanecké sněmovny: „My sociální demokraté přijímáme Obamovu politiku, ekonomickou i zahraničněpolitickou, jako zajímavou výzvu a demokraty pokládáme za své nejpřirozenější politické partnery na americké politické scéně.“ Je ale škoda, že toto o českých sociálních demokratech už nemůžou konstatovat Obamovi demokraté. Vždyť právě oni chtějí zvýšit vojenskou přítomnost v Afghánistánu a žádají větší účast zahraničních spojenců. A byli to právě jejich „čeští sociálnědemokratičtí partneři“, kteří 21. prosince 2008 zamezili prodloužení mandátu českých zahraničních misí a poté jen neradi nechali projít jejich prodloužení v redukované podobě. Na takové spolehlivé a zásadové „spojence“ může být prezident Barack Obama opravdu „hrdý“.
Milan Březina, Praha
Spíše dozrávající než zahnívající problém
Ad LN 24. 2.: Zahnívající problém radaru už musíme rozetnout
„Radar jako bezdůvodné ohnisko napětí ve středu Evropy mezi USA a Ruskem do nové zahraniční koncepce USA rozhodně nezapadá,“ říká Jiří Paroubek a má konečně také jednou pravdu.
Přesnější formulace by měla znít: „Rusko je bezdůvodně napjaté“, což je jasné těm 28 procentům občanů, kteří nezapomněli, že v těchto končinách se vždy musel najít nepřítel.
Naopak věří tomu, kdo nezklamal a kdo jasně a zřetelně uvádí důvody svého počínání a kdo ohrožení Ruska vylučuje.
Přístup nové administrativy k radaru a celému systému protiraketové obrany lze výstižněji nazvat jako dozrávání, nikoliv zahnívání.
Zdeněk Hudeček, Větřní
V zájmu krajiny budu ráda riskovat
Ad LN 24. 2.: Slušný člověk aleje nekácí
Děkuji panu Sádlovi za výstižné pojmenování problému kácení alejí u silnic i MUDr. Radkinu Honzákovi za jeho příspěvek v Dopisech redakci. Pan Sádlo ve svém článku uvádí, že „hlas lidu“ přeje silničářům. Zajímalo by mě, jestli proběhl nějaký výzkum v tomto ohledu. Já se také považuji za součást lidu, jako volič, čtenář, matka, člověk mimo veřejné aktivity. Na uchování alejí mi však záleží, tak jako mi záleží na životě vlastním a mých dětí. Jako člověk, který v této zemi vyrostl a vytvořil si ke krajině silný vztah, cítím, že se ztrátou stromořadí by z mého života odešla podstatná kvalita, kterou, dá se říci, k životu potřebuji.
Ve stejném čísle LN čteme o rapidně se zvyšujícím počtu opilých řidičů. Jaké procento dopravních nehod zaviní opilí řidiči a jaké stromy u cesty? Je téměř jisté, že řidič jedoucí podle pravidel se nesrazí se stromem u silnice.
A co stromy podél sjezdovek? Neměly by se také vykácet a vůbec všechno srovnat se zemí, aby vozům nestálo nic v cestě? Mám s nehodami své zkušenosti. Jedno z mých dětí je od jedenácti let na vozíku, poté, co je na přechodu srazila nezodpovědná řidička. Ovšem kvůli tomu nebezpečí, které představují aleje u silnice, budu ráda riskovat svoje bezpečí a zdraví své rodiny. Kéž bychom se nemuseli ničeho bát víc.
P. Ráčková, Pardubice
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
