Ad LN 9. 4.: Lidé si Muchovu Gismondu vyřezávali žiletkami
Zcela konsternován jsem zůstal po přečtení článku Dany Emingerové o výstavě Alfonse Muchy v Muzeu krásných umění v Budapešti. V textu totiž zcela chybí jakákoli zmínka o tom, že Muchovu prezentaci pro Budapešť připravila Moravská galerie v Brně a zápůjčkami i odborně se na něm podílelo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. A už vůbec se v textu neobjevuje informace o příspěvku Českého centra v Budapešti a jeho současného ředitele Evžena Gála, bez jehož iniciativy a angažmá by se ani výstava, ani nejrozsáhlejší koncentrovaná prezentace české kultury v Maďarsku za posledních dvacet let v téhle podobě neuskutečnila. K výstavě byl vydán katalog s texty předních znalců Muchova díla z obou zmíněných institucí v maďarštině, češtině a angličtině a projekt bude v rozšířené podobě k vidění také v Moravské galerii v Brně na podzim letošního roku. Pro všechny, kdo více než rok pracovali na přípravě této významné akce, především mám na mysli kurátorku výstavy Martu Sylvestrovou, je samozřejmě velkou satisfakcí úspěch projektu v Budapešti.
Marek Pokorný, ředitel Moravské galerie v Brně
Auto nemám a vyhovuje mi to
Ad LN 2. 4.: Vylezte občas z limuzíny, pane Paroubku
Pan Zvěřina mi mluví z duše. Patřím k té třetině bezautých, ač bych si auto mohl bez problémů dovolit. I bez šrotovného. Ale neudělám to. Právě z důvodů, které uvádí. Jednak by mi svědomí nedovolilo ničit druhým vzduch a podílet se na ucpávání ulic a silnic, jednak díky životu bez auta ušetřím spoustu peněz. Žiju si proto při stejném platu znatelně lépe a navíc klidněji než ti, kteří musí kromě sebe živit i to přibližovadlo.
Chápu, že jsou lidé, kteří se bez něj neobejdou. Třeba ti, kteří ho používají k obživě. Nebo zdravotně postižení. Ale ti dostávají na jeho nákup státní příspěvek. Klidně bych jim zaplatil i nové auto celé. To všechno je ovšem jen zlomek těch, kteří vůz vlastní. Platit šrotovné ostatním je nespravedlivé. Bere peníze všem, aby je mohl dát některým. Tvrdí se, že se tím podpoří obměna vozového parku a sníží negativní dopad jeho provozu právě na životní prostředí. Ale což nelze dosáhnout téhož promyšleněji, dlouhodoběji a spravedlivěji například větší podporou veřejné dopravy? Modernizací železničního vozového parku třeba, zatraktivněním železnice? Navíc by to aspoň trošku snížilo naši fatální závislost na automobilovém průmyslu, který mezi prvními podlehl hospodářské krizi. Na tu závislost teď tisíce lidí i v této zemi doplácejí ztrátou zaměstnání. Na populistické šrotovné, které tu závislost spíše ještě zvyšuje, leckdo rád slyší, proto ho také někteří politici prosazují. Ale přesto bych se vsadil, že by ho většina nezaměstnaných bez váhání vyměnila za jakékoliv jistější pracovní místo.
PhDr. Miroslav Hudec, Česká Lípa
Vinu jim už nikdo neodpáře
Ad LN 9. 4.: Konec vládní krize. Nastupuje Fischer
Všechno je v pořádku. Odmyslímeli si lidovecký folklor a nesmělé mručení zelených, zdá se skutečně být vše OK (jak se teď říká v Česku). Leč pravý opak je pravdou. V pořádku není nic. Vinu na neodpovědném a ostudném potopení řádně zvolené vlády v době předsednictví EU už nikdo Paroubkovi a jeho knechtům neodpáře. Jmenovat pár odborných ministrů dokáže každý, kdo čte noviny. Rozhazovačnou mánii ČSSD, kombinovanou s bolševickou nenávistí k bohatým a úspěšným, tu už známe taky. Zdá se, že tuto partaj nejlépe vystihuje slogan „vše pro blaho a moc rodné strany“. Ano prosím, ale nejste tu sami, soudruzi a přátelé populisté. Jsou tu miliony těch, kdo vám nevěří už teď, a další zástupy těch, kdo vás zatratí, až poznají na své kůži, kam vede vaše politika. Ledaže byste to posichrovali další byrokratizací našeho života. Jako všem „socialistům“ vám nakonec zbude dvojí: buď jít od válu, nebo se u něj udržet silou. O to vám jde? Milan Jíra, Praha
Alarmující případ
Ad LN 2. 4.: Vystoupila proti mafii, na Ukrajině ji čeká smrt
Minulý týden přinesl Český rozhlas pořad o alarmujícím případu ukrajinské občanky Vynokurovové, v LN o něm Milan Vidlák přináší další informace. Z obou dokumentů plyne, co jsme jistě již tušili, že totiž do praxe a systému zacházení s potenciálními azylanty či žadateli o zaměstnání se vloudily darebácké firmy a že situace je zřejmě horší, než tušíme.
Rád bych tu tedy vyjádřil názor, že my jako veřejnost bychom měli Antonině Vynokurovové pomoci. Sám bych rád začal otázkou na policistu, který dal poslední podpis na dokument o vyhoštění této občanky, jaké že informace o Vynokurovové se mu na stole sešly, že nemohl vyhovět její žádosti o azyl. Nepodezřívám a priori toho člověka z nezájmu či bezohlednosti, ale mám za to, že důvody, o něž se opřel před svým podpisem, mohly být dokonale a s mafiánským záměrem zaranžovány. Z toho, co bylo zveřejněno v rozhlase i v LN, dosti přesvědčivě plyne, že ta žena nelže. Také si nedělám iluze, že jí nemůže jít o život. Proto bych rád těmito větami podnítil další slušné lidi k zamyšlení a diskusi, co bychom jako veřejnost mohli s případem Vynokurovová dělat.
Ing. Juraj Zikeš , Hudlice
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
