Ad LN 7. 4.: Kulínský je ve vězení, chce tam...
Dvě události z poslední doby mne přinutily ke srovnání: šest let vězení pro bývalou prokurátorku Brožovou za spoluúčast na rozsudku smrti pro dr. Miladu Horákovou a pět a půl roku vězení pro sbormistra pana Bohumila Kulínského za nezvládnutou chuť na mladé dívky.
První případ je jasný, vina Brožové byla prokázána. Sbormistr Kulínský by dnes neseděl ve vězení, kdyby „osahávaná či sváděná“ dívka byla udělala tu nejpřirozenější věc: že by mu byla dala pár facek. On je nepřepadal s nožem v ruce v parku a nevěřím, že by byl používal násilí. Mohly se bránit - já jsem si troufla bránit se v komunistickém vězení bachařovi, ne fyzicky, ale slovně, a podařilo se mi to. Jestliže se ty dívky bály o svou pozici ve sboru, pak to nesvědčí o nejlepší výchově, která nevedla dospívající k občanské statečnosti, ale k postoji „raději mlčet než přijít o určité výhody“.
Nechci ospravedlňovat jednání pana Kulínského, kterého osobně neznám, ale nelíbí se mi házení veškeré viny jen na něho. Mnohé, které se dnes tváří, že jim bylo ubližováno, se jistě zúčastňovaly dobrovolně. Problém je také v tom, že velká část dnešních třináctiletých dívek jsou už biologicky ženami, a ne až podle zákona v patnácti letech. To pak vyžaduje ukázněnost na obou stranách!
Zdenka Turnovská, Praha
Rath mluví otevřeně
Ad LN 10. 4.: Rath prohrál. Poplatky jsou zpět
Hejtman Rath vede politický boj, kterým vyhrál volby - zrušit poplatky. Jestliže soudcovská unie tvrdí, že obchází zákon, co je pak rozhodnutí pana Ištvánka ohledně nápravy křivd na katolické církvi, když po několikrát rozhodnuté při ve smyslu zákona ve prospěch katolické církve vrácený Chrám sv. Víta přiřkne znovu státu, na základě rozhodnutí komunistické vlády z roku 1954. Kdo obchází zákon o komunistické totalitě a nápravě křivd? Podivní soudci. Hejtman Rath na rozdíl od nich mluví otevřeně: „Byla to volební politika ČSSD.“ Jakou politiku hájí soudci?
František Kratochvíl, Praha
Pán Bůh s námi!
Ad LN 10. 4.: Proč nechci komunistu premiérem
Žasnu, že dvacet let po „sametu“ musíme tahat z klobouku bývalé komunistické kariéristy, a je smutné nemít dostatek schopných manažerů, politiků bez pochybné minulosti. U části voličstva tak evokujeme pocit, že jedině komunisté jsou ti, co nás konečně vyvedou na cestu ke světlejším zítřkům, o což notabene více než čtyřicet let neúspěšně usilovali. Oni takovou historickou možnost přece již jednou měli, a nevyužili ji. Dobře víme, jak to vše dopadlo: zdevastovali hospodářství, likvidovali opozici, kradli, zavírali a vraždili. Lidská paměť je bohužel příliš krátká. Dnes se opět Gottwaldovi pohrobci tváří státotvorně stejně jako jejich učitel, mistrně využívají šarvátek v ostatních stranách a znovu se hrnou k vládnutí.
Když to bude takhle hezky pokračovat dál, budeme v listopadu slavit sametové svržení našich trýznitelů, které jsme po dvaceti letech opět posadili do vlády, a to ve svobodných a demokratických volbách! Ne že bych si to přál, ale dost intenzivně si o takový scénář koledujeme. Dle průzkumu už jen 36 procent z nás ještě neztratilo soudnost, většině z nás (63 procent) nevadí premiér s hanebnou minulostí a 1 procento neví. Teď už máme, co jsme chtěli... Jsme nepoučitelní. Komu není rady, tomu není pomoci. Dobře nám tak!
Přesto věřím, modlím se a doufám, že se toho nedožijeme a nebudeme muset opět utíkat z ráje za kopečky, jak za starých „dobrých časů“. A to se prý historie neopakuje - Pán Bůh s námi a zlé pryč!
Hartwig Mazurek, Havířov
Mně vadí velmi
Ad LN 14. 4.: Členství v KSČ u premiéra nevadí
Členství v KSČ u nově jmenovaného premiéra nevadí? Jak komu. Mně vadí velmi. Nejde totiž ani o „předválečného“ soudruha, formovaného hospodářskou krizí, Mnichovem, nacistickou okupací, ani o poúnorového „musílka“, dokonce ani o naivu, pokoušejícího se po srpnu 1968 „rozkládat stranu zevnitř“. Důvody konformismu bývalého soudruha Fischera mne nezajímají, ale nejsa komunistou, nechci ho ani kriminalizovat, ani vyhodit ze zaměstnání, což jeho tehdejší spolustraníci běžně dělali. Jen se domnívám, že by mělo být mimo diskusi, že takový člověk do čela údajně demokratické vlády prostě nepatří. Ani na pár měsíců. Jde totiž o to, kam tahle republika směřuje, jestli ke skutečné demokracii, nebo k její parodii, projevující se hlavně partajnickým zápolením všemi prostředky. Milan Jíra, Praha
Druhý experiment
Ad LN 14. 4.: Za vládní krizi může Paroubek
Za ústavní krizi Paroubek může, i když není sám. Horší je, že ji vyvolal v době, kdy by to slušný politik neměl dělat, což mu, jak doufám, nikdo neodpáře. Zákulisní intriky hlavy státu těžko někdo prokáže, i když „bratříčkování“ Mirka Topolánka s evropskými politiky (a tím i upozaďování Václava Klause) šlo prezidentovi značně na nervy, jak neprozřetelně prozradil mluvčí Hradu Jakl.
Leč stalo se, a tak nám začíná již druhý ústavní experiment, před nímž varují právníci Jan Kalvoda a Vojtěch Cepl senior - tvorba ústavních zákonů ad hoc namísto řádného ústavního postupu postupného jmenování vlád a hlasování o jejich důvěře.
Lubor Mojdl, Frýdek-Místek
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
