Ad LN 18. 11.: Prznitelé svátků
Výjimečně souhlasím s názorem Daniela Kaisera, vyjádřeným ve sloupku Prznitelé svátků. Jenom jednu změnu bych provedl. Slovíčko „klausožrouti“ bych nahradil slovy „zbožňovatelé Václava Klause“. Těch byla pouhá hrstka, avšak o to hlasitější a agresivnější. A jako správní fanatici postrádali smysl pro humor.
Proč je pan Kaiser nezmínil? Protože ze všeho, co píše, je zřejmé, že k nim patří. Jeho texty a texty jemu spřízněného Martina Weisse mne každé ráno v trafice vedou k zamyšlení, a to čím dál vážnějšímu, zdali mám přispívat na šíření jejich ideologie. David Binar, Praha
This Is It Michaela Jacksona v jiném světle
Ad LN 31. 10.: Zachraňme svět... a naše peníze
Po premiéře očekávaného filmu se na adresu producentů snesla vlna negativních reflexí českých recenzentů, kteří se zřejmě domnívají, že seriózního hodnocení díla se lze dobrat i bez ochoty porozumět tvůrčímu záměru. Režisér z unikátních záběrů sestavil víceméně plynule probíhající koncert, kterým měl evidentně za cíl autenticky zachytit Jacksonovu aktuální uměleckou kondici.
Je zarážející, že hudební dokument, který s pomocí nejúspornějších režisérských zásahů tvoří de facto sám „Král popu“, se zdál většině našich hudebních publicistů – slovy jednoho za všechny – „nudný“ a „o ničem nevypovídající“. Přitom to, co vitální, umělecky snad ještě vyzrálejší padesátiletý Jackson, na jehož pěveckých a tanečních výkonech není několikaletá odmlka nikterak znát, na pódiu tvoří, přinejmenším popírá veškeré jejich předešlé výsměšné predikce.
Zaujme intenzivní spontaneita, entuziasmus a neomylnost, s kterou předvádí náročné choreografické sestavy. V momentech, kdy má příležitost více improvizovat, atributy jeho uměleckého projevu, jako je výjimečná muzikalita, imaginace nebo herecký potenciál, vyniknou ještě zřetelněji.
Za pozornost stojí několik kreativních okamžiků – s kytaristy, kterým Jackson pomáhal zefektivnit jejich sóla, s keyboardistou, kterého žádá o rozkolísání rytmických pásem písně, nebo i zdánlivě samozřejmé požadavky ohledně nástupů.
Inspirativních dialogů si mnozí kritici v zaslepené honbě po zákulisních senzacích nevšimli nebo je identifikovali jako „výměny nějakých blábolů“.
Michael Jackson je tristním příkladem toho, jak zkresleně může být osobnost a její význam vnímána na základě neobjektivity médií, která se víc než hodnocení profesionální působnosti umělce věnují reflexi jeho osobních trablů.
Kompilační film prezentuje ve výsledné mozaice záběrů nezaujaté svědectví o Michaelu Jacksonovi jako všestranně nadaném umělci i laskavě komunikujícím člověku, který přitom nesmlouvavě trvá na svých jasných představách.
Je dobře, že z jeho tvrdé, nicméně dle snímku zřejmě radostné práce zbyla na jeho poslední turné alespoň tato památka.
Nikol Kraft, nikol.kraft@email.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
