Čtvrtek 23. května 2024, svátek má Vladimír
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

DOPISY REDAKCI

Česko

Spravedlivých už je jen devět Ad LN 14. 1.: Do Kunštátu se vrátil i Jan Halas Když jsem v 90. letech nastoupil do Českého rozhlasu, bylo mým úkolem - zelenáče s čerstvým diplomem - „učit mluvit“ redaktorské matadory rodu Jana Halase. Jako materiál jsme ve studiu -v mžiku zadýmeném silným kuřákem Halasem doběla - použili kapitoly z připravované knihy jeho vzpomínek na osobnosti, jež v životě potkal (Dodatky). Občas jsem se tak nechal unést textem, že jsem mu zapomněl opravovat jeho tupé sykavky. Pak mě napadla ta ďábelská myšlenka použít nahrávky jako vánoční dárek pro moji literatury milovnou ženu. Jenže se stalo, že jsem si jednu kapitolu omylem přemazal. Měl jsem tu drzost požádat Jana Halase, zda by mi ji nenamluvil ještě jednou. Bez mrknutí oka tak učinil. O deset let později měl v jedněch novinách vyjít rozhovor s ním. V rozhovoru došlo i na velmi bolestivé a komplikované období Halasova života. Upřímnou, probolenou a podle nejlepšího svědomí formulovanou Halasovu odpověď list tenkrát odmítl z ideových důvodů otisknout. Halas se odpovědi odmítl vzdát, nicméně bránil se jen krátce. Nakonec sám vložil ruku do své rány a odpověď přeformuloval tak, jak navrhovala redakce, aniž by přitom byla zkrácena pravda. Takováhle pokora se tehdy vymykala mému chápání a vymyká se dodnes. Jan Halas zkrátka nebyl křesťan huby (tuhle část těla měly u něj předplacenou cigarety), nýbrž křesťan skutků - tedy skutečný. Škoda jen, že se na stáří vrátil do Kunštátu - kdyby se Hospodin rozhodl zničit Prahu ohněm a sírou, měli bychom jednoho spravedlivého jistého. Ondřej Tuček, Praha

Nebezpečná návštěva Ad LN 14. 1.: V muzeu jazykových vykopávek „Jazyk nakažený sexismem je pacient, který prostě jednoho dne musel do jazykové ordinace,“ vysvětluje své virtuální vnučce lingvistka a autorka příručky Kultura genderově vyváženého vyjadřování Jana Valdrová. A ač každý soudný člověk i člověka by věc ponechal přirozenému vývoji, s tím, že je zcela zdráv a nakažení sexismem vidí jen jakési posedlé jedinky, vynesli ho z té ordinace ořezaného, zpaskřiveného, umírajícího. Případnou vnučku bych litoval, podobná návštěva by v ní mohla zanechat horší následky než sledování jisté oblíbené televizní stanice. Karel Šebesta, aerokarel@centrum.cz

Důchodci na cestě do skutečné pasti Ad LN 13. 1.: V důchodové pasti Docela mě zamrazilo při čtení tohoto článku a to zejména tato slova: „Troufale zní i argument o udržení jejich dosavadní úrovně (rozuměj důchodů). Realita totiž suše sděluje tolik, že ta úroveň půjde dolů.“ A odkazuje na jiné vlády, které snížily penze o deset procent. Pan komentátor Petráček je zřejmě hodně mladý a má možnost na sobě, před dosažením důchodového věku, zapracovat a pojistit se na stáří. Co ale mají dělat lidé, kteří větší část svého života prožili „v blahém socialismu“ a jsou nyní odkázáni na rovnostářské důchody od státu, často ve výši jedné třetiny jejich původních příjmů. Někteří investovali do fondů, které úspěšně zkrachovaly a ani penzijní fondy nejsou jisté v případě, že státu bude hrozit bankrot. Jestli půjde úroveň současných důchodů ještě dolů, tak řada starých lidí se dostane skutečně do pasti. Návrhy na 13. důchod jsou populistické a nereálné a většina rozumných lidí je odmítá. Je to podobné jako kampaň proti třicetikorunovým poplatkům u lékaře. Pan komentátor končí otázkou: „Je větší ústavní hodnotou výše penzí, nebo nezbankrotovaný stát?“ Odpověď je celkem jasná, ale na druhou stranu, proč mají důchodci

doplácet na to, že někdo špatně hospodařil a i případné rezervy použil na jiné účely? Asi bychom na to při nadcházejících volbách měli brát zřetel, ale dost dobře nevidím na politické scéně stranu, která by měla sílu problém řešit. MUDr. Olga Gröschlová, Zlín

Nezaměstnanost závisí na zdravé ekonomice Ad LN 12. 1.: Prohloubení krize Pan Zucker zapomíná ve své úvaze na jednu věc. Nebudou-li moci utratit peníze důchodci za běžnou spotřebu, jako jsou potraviny apod., protože musí zaplatit obci či soukromníkovi více za nájem, utratí je příjemce těchto peněz, to jest obec či soukromník. Ty peníze totiž nezůstanou jen tak ve vzduchu, nýbrž se vrátí zpět do ekonomiky z obcí či od soukromníka ve formě jejich výdajů (například za opravy a údržbu již tak zchátralého bytového fondu). Tím se nezaměstnanost srovná, protože obec či soukromník tu práci bude moci zaplatit. Z toho vyplývá, že nezaměstnanost není dána tím, zda důchodce si může koupit to či ono, místo toho, aby zaplatil příslušně vysoký nájem. Nezaměstnanost či zaměstnanost je dána tím, jak zdravé je tržní prostředí, jak je nastavený sociální systém státu a jeho kontrola využívání, zda je člověk také ochoten pro práci obětovat svůj čas na dojíždění do práce, zda je ochoten přechodně, nebo trvale pracovat v jiném oboru, zda má nezaměstnaný uspořené nějaké peníze na dobu krize, či nikoliv atd... Jarmila Frgalová, Brno

***

Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy. Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce