Ad LN 3. 3.: O politizaci Žáčkova ústavu
Podle Petra Zídka se domnívám, že studenou válku vyhráli „reformní komunisté a jejich teze“. K tomuto závěru došel patrně na základě následující úvahy:
Vezmeme-li výrok „dějiny píší vítězové“ nikoliv jako ironický komentář k objektivitě historie, ale jako poznávací znamení toho, kdože vlastně zvítězil, pak v postkomunistické Evropě a do značné míry i na Západě vyhráli studenou válku reformní komunisté a jejich teze. Namátkou: Komunismus je správná myšlenka, jen se jí chopili nesprávní lidé. Ano, došlo k omylům, ale v pochopitelném revolučním nadšení. Sovětský svaz byl stejnou imperialistickou velmocí jako Spojené státy. Nemůžeme se na komunismus dívat jen černobíle, přinesl mnoho dobrého. Být komunistou bylo projevem idealismu, nikoliv závažného mravního nebo chcete-li rozumového selhání.
A tak dále a tak podobně, až po to, že antikomunismus (na rozdíl od antinacismu) je politicky nekorektní slovo a že se závistí, třídní nenávistí i popíráním osobního vlastnictví se v současné evropské politice pracovat dá.
Chtěl-li bych danou úvahu novinářsky zkrátit, asi by bylo možné napsat: „Podle prosazujícího se pohledu na naši nedávnou historii to vypadá, jako by studenou válku vyhráli reformní komunisté a jejich teze.“ To, co s mou úvahou učinil Petr Zídek, je nefér. Při obdobném postupu mohl také napsat, že si myslím, že Sovětský svaz byl stejnou imperialistickou velmocí jako Spojené státy.
MVDr. Jiří Liška, místopředseda Senátu (ODS)
VUML? To přece byla jasná hranice!
Ad LN 2. 3.: Novodobí kádrováci
Ve svém článku pracuje historik(!) Jakub Jareš s nepřesnými a zjednodušenými informacemi. Jako pamětnice oněch chmurných časů vím, že z „lidí, kteří se na režimu přímo nepodíleli, ale zároveň nebyli v disentu“, ne každý vstoupil do SSM, ne každý chodil k volbám a pro zmiňovanou většinu nebyl VUML „nudnou povinností, kterou si musel člověk odsedět“, nýbrž právě onou pomyslnou hranicí, kterou už nebylo možné překročit. (O prvomájových průvodech nemluvě, tam „většina společnosti“ nechodila, neboť na 1. máje hodlala na chatě hrabat listí.)
Takzvaná šedá zóna měla mnoho stupňů a valérů a pro každého, kdo chtěl dělat „to, v čem viděl smysl“, byl stupeň šedi dennodenně předmětem volby, o čemž by historik měl vědět. Bylo by mnohem přesnější uvést, že pan Pernes navštěvoval VUML, protože chtěl být ředitelem, a strpěl „pár vět o vítězném únoru“, protože chtěl, aby jeho kniha vyšla. VUML i věty o vítězném únoru byly předmětem jeho volby a položkou na jeho hodnotovém žebříčku -nic víc, nic míň.
Pan Jareš nařkl novináře z kádrování. Opravdu se domnívá, že by veřejnost neměla vědět o hodnotovém žebříčku člověka, který dnes řídí Ústav pro studium totalitních režimů? Je-li tomu tak, vítejte v chmurných časech, pane Jareši. Zuzana Holasová, spisovatelka, z.m.holasova@quick.cz
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
