Vlézt do tramvaje a označit si lístek, jaký politický čin. Věci veřejné nám dokazují, kterak i po volbách drží slovo. Gesto je sice pokaženo skutečností, že k tramvajové zastávce se někteří véčkaři dopravili auty, ale vem to nešť.
Kdyby véčkaři jezdili hromadnou dopravou častěji, zjistili by, že drtivá většina cestujících má síťovou jízdenku, která je lacinější a pohodlnější než papírové, jednorázové. Radek John, který nikdy nelže, nám slibuje, že bude on i všichni „jeho“ poslanci čtyři roky šeredit státními prostředky a cvakat lístky, jež si nechají zpětně proplatit. Rozdíl mezi tímhle počínáním a pronájmem předražené poslanecké kanceláře od vlastní tchyně je jen v dojmu, jejž ve voličích zanechává.
Nikdo poslance nenutí, aby předstírali, že se do sněmovny brodí sněhem a bosi, v tom to přeci není. Rozhodující je transparentnost a věrohodnost politikových kroků. Johnovský populismus je navíc neuvěřitelně průhledný – jízda tramvají, toť újma, kterou jsou „pro nás“ ochotni podstoupit jen VV. A proč?
Čtěte Téma na straně 2
