Sobota 4. února 2023, svátek má Jarmila
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Drogový dýchánek s Moli`erem

Česko

Už titul pod nímž uvádí Divadlo Na zábradlí Tartuffa, naznačuje, že nepůjde o klasického Moli`era. Ke jménu autora je zde přidáno „a kolektiv“ a k původnímu titulu „Games“. Je tedy jasné, že vznikla společenská hra na dané téma. Režisér Jan Frič také použil dva překlady, Mikešův a Zungelův, které ještě navíc proložil řadou citací textů filozofických, literárních i tzv. pokleslých včetně popových hitů.

Celá inscenace Tartuffe Games začíná v modravém kouři, který ostatně dýmá průběžně. Vytváří totiž atmosféru drogového dýchánku, přičemž kouř se inhaluje skrytě z lilií, které snaživě pěstuje domácí pán Orgon. Tartuffe stejně jako u Moli`era přichází na scénu až mnohem později, ve skutečnosti je však předcházejícímu dění stále přítomný jako zahalený kokon zavěšený nad levým portálem. Tuto domácnost, která na první pohled působí nefunkčně, kritizuje paní Pernellová (Zdena Hadrbolcová), hlasatelka morálních zásad, exaltovaná dáma, jejíž tirády nikdo nebere vážně. O náboženské pokrytectví ovšem nejde. Frič více méně střílí do všeho, co ho irituje v naší současné společnosti. Chrlí jeden nápad za druhým, gagy, vtipy, aktualizace, výše zmíněné citace, což má bohužel za následek to, že všechno má nakonec stejnou kvalitu a důležitost. Slovní hříčka jako satirický šleh, dějový prvek jako pouhá narážka, karikatura jako parodie.

Ubavit diváka k smrti Ústřední téma pokrytectví se tu neztrácí, ale jak bují všemi směry, divák nakonec rezignuje na to, aby se stal luštitelem a přijme inscenaci především jako nezávaznou zábavnou hru. Vzhledem k tomu, že Fričovi nechybí názor, je škoda, že se s tím spokojil. Na Zábradlí určitě půjde o návštěvnický hit, ale ubavit diváka nekonečnou řadou fórů pro schopného režiséra není tak těžké.

I v této koncepci ale bylo třeba vymodelovat původní Moli`erovy postavy do nových podob. Tak oprsklá služka Dorina Gabriely Pyšné hovoří brněnským nářečím, Elmíra Natálie Drabiščákové je démonickou femme fatale, Orgonova dcera Marianna Dana Marková bezduchou loutkou, Miloslav Mejzlík zase zbabělým,opatrnickým, rádoby moudra trousícím Kleantem.

Z panoptikální řady se vyděluje Orgon Jiřího Ornesta, přerostlý skautík, který pěstuje své lilie, pro něž má větší pochopení než pro svou dceru. Není divu, že přilne k Tartuffovi, který u něj hledá oporu. Pavel Liška ho totiž hraje jako bezprizorného, ufňukaného, nejistého mladíka, který lehce podlehne Elmířiným svodům. V jeho závěrečné pomstě se neskrývá ani tak pocit nenadálé moci jako rozhořčení a vztek na ty, kdo ho oklamali. Bohužel je to typ postavy, kterou Liška až moc dobře umí, potřeboval by už vykročit jiným směrem. Z původního pana Loyala se u Friče stali dva fízlové (Vladimír Marek a Leoš Noha), kteří procházejí dějem. V závěru přinesou milost Orgonovi tím, že jeho konfiskovaný dům promění v hernu. Všichni jsou spokojení: skutečně hořký happyend.

Pan Moli`ere a kolektiv: Tartuffe Games

Režie: Jan Frič Scéna: Nikola Tempír Divadlo Na zábradlí, prem. 30. 10.

Autor:

Stop klasickým těstovinám. Vyzkoušejte zdravější špagety Melissa
Stop klasickým těstovinám. Vyzkoušejte zdravější špagety Melissa

Chcete si během pár minut připravit zdravý a chutný oběd nebo večeři? Máme pro vás řešení. Zapojte se do testování a připravte si špagety Melissa,...