Sobota 8. června 2024, svátek má Medard
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Drogy dětem a loupež bez pohrůžky

Česko

JUDIKÁTY TÝDNE Nejvyšší soud vydal dvě sjednocující stanoviska: k prodeji drog dětem a k definici loupeže

Trestní kolegium Nejvyššího soudu vydalo minulý týden dvě sjednocující stanoviska.

Obě jsou natolik čerstvá, že zatím nemají spisovou značku a teprve se objeví v internetovém vyhledávači rozhodnutí a stanovisek NS.

První se týká prodeje drog dětem mladším patnácti let. Jak Nejvyšší soud oznámil v tiskové zprávě z 28. února, podle zatím nepublikovaného sjednocujícího stanoviska trestního kolegia prodej i jen nepatrného množství omamných či psychotropních látek dětem bude považován za prodej ve větším rozsahu, a bude proto trestán podle přísnějšího ustanovení trestního zákoníku. Stanovisko Nejvyššího soudu, které bude zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, bude znít následovně: Trestný čin podle § 283 trestního zákoníku dopadá na všechny omamné a psychotropní látky, jež se od sebe liší co do povahy i účinků, takže nelze pro všechny tyto látky stanovit jednotnou hranici či výši rozsahů ve smyslu § 283 (větší rozsah, značný rozsah, velký rozsah), ale je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně.

Toto rozlišení je třeba odvíjet od množství těchto látek stanoveného jako „množství větší než malé“, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb.

Děti = větší rozsah O naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude pak možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel utržil (anebo utržit chtěl či mohl), délky doby, po niž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné skutečnosti.

Znak „většího rozsahu“, protože vždy je spojen s tím, že směřuje vůči dítěti, nebo dítěti mladšímu patnácti let, bude naplněn již při podstatně menším množství drogy, než představují znaky „značného rozsahu“ (§ 283 odst. 2 písm. c) a „velkého rozsahu“ (§ 283 odst. 3 písm. c).

Loupež: stačí strach z násilí Druhé sjednocující stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu se týká loupeží: Tohoto trestného činu se pachatel může dopustit i v těch případech, vzbudí-li v poškozeném obavu a strach z bezprostředního fyzického násilí, aniž by výslovně pronesl jakoukoli pohrůžku násilí, dává-li zároveň poškozenému najevo, že k použití násilí dojde, pokud se ohledně požadované věci nepodrobí jeho vůli.

Takové jednání může spočívat nejen v působení na poškozeného tím, že na zdůraznění svých požadavků pachatel poškozenému hrozí naznačováním úderů či ukázáním zbraně (například nože), ale také v zastavení poškozeného na odlehlém místě nebo na místě, z něhož má ztíženou možnost úniku či přivolání pomoci, či na jiném místě, jež poškozený vnímá jako potencionálně nebezpečné. A to tehdy, je-li zjevné, že poškozený svoji situaci považuje za bezvýchodnou, v důsledku čehož ani neklade odpor, přičemž pachatel si je této situace vědom. Z tohoto sjednocujícího stanoviska tedy vyplývá, že řada případů, které byly dosud hodnoceny jako krádež, se bude nyní hodnotit jako loupež – s přísnějším trestním postihem. V tomto duchu již Nejvyšší soud rozhodl v dovolání podaném K. B. (1984) z Chebu, který se kromě jiných trestných činů dopustil podle názoru soudců Okresního soudu v Chebu, Krajského soudu v Plzni i Nejvyššího soudu loupeže i tím, že „v přesně nezjištěné době kolem 7. prosince 2007 v dopoledních hodinách v Chebu, ve dvorním traktu Svobody č. 52 u východu z Úřadu práce Cheb, požádal poškozeného (1990) o zapůjčení telefonu na zavolání. Když poškozený sdělil, že telefon nemá, žádal jej o peníze na telefon, stál přitom u poškozeného, jenž byl zády u zdi domu, a když poškozený sdělil, že nemá peníze, obžalovaný mu řekl nekecej a vyzval poškozeného k tomu, aby ukázal, co má v kapsách; poškozený tedy ze strachu začal vyndávat věci z kapes a podávat je obžalovanému, jenž si je prohlédl, poté je vrátil poškozenému a nechal jej z místa odejít“ (3 Tdo 1232/2009).

Některé další soudy v tomto duchu nepostupovaly, proto trestní kolegium Nejvyššího soudu vydalo sjednocující stanovisko, které je nyní závazné pro všechny soudy.

Rozdáváme ortodontické dudlíky MAM zdarma!
Rozdáváme ortodontické dudlíky MAM zdarma!

Už vaše miminko odrostlo dupačkám a začíná objevovat svět? Rostou mu první zoubky a vy přemýšlíte, jaký pokračující dudlík mu pořídit? Máme pro vás...