Jako první určitě nad severozápadním obzorem zahlédneme jasnou Venuši, zhruba hodinu po západu Slunce pak směrem doprava dolů najdeme i o něco slabší Merkur. Tato planeta se na první pohled podobá Měsíci, avšak bez tmavých moří. Při pohledu ze Země na něm ale nic zajímavého nezahlédneme. Kromě „ohnivé“ planety lze v dubnu zvečera sledovat i Venuši, Mars, který se pohybuje poblíž hvězdokupy Jesličky v souhvězdí Raka, a Saturn v Panně. Na ranní obloze pak září Jupiter vycházející zhruba hodinu před Sluncem.
Šeříková, nebo azurová hvězda?
Jarní obloha však nabízí i krásně zabarvené dvojhvězdy, které jsou skvělým cílem pro větší dalekohledy. Například deset stupňů nad Arkturem ze souhvězdí Pastýře najdeme epsilon Bootis (druhá nejjasnější stálice tohoto souhvězdí), považovanou za jednu z nejhezčích známých dvojhvězd.
Od významného pozorovatele první poloviny 19. století Friedricha G. W. Struveho si dokonce vysloužila poetické označení Pulcherrima z latinského „nejkrásnější“. Budeme-li v literatuře pátrat po epsilon Bootis, pak narazíme také na její alternativní pojmenování Izar, které vychází z arabského označení „izar“, v překladu opasek, podvazkový pás či bederní rouška.
Jako dvojhvězdu si epsilon Bootis prohlédneme v kvalitním dalekohledu o průměru objektivu 10 centimetrů, za horších pozorovacích podmínek však k jejímu rozlousknutí nemusí stačit i výrazně větší přístroje. Pulcherrimu tvoří jasnější, výrazně oranžová stálice, kterou v úhlové vzdálenosti tři vteřiny doprovází sytě modrozelený průvodce. Té si jako první všiml už 9. září 1779 britský pozorovatel William Herschel, který v popisu barevných tónů použil přirovnání „načervenalá“ a „šeříková“. Naopak jiný pozorovatel Admirál Smith v 19. století zvolil odstín „bledě oranžový“ a „azurově zelený“.
Není třeba zoufat, pokud obě hvězdy uvidíme v jiných tóninách. Barevné odstíny všech stálic jsou obecně velmi nevýrazné a výsledný dojem závisí také na citlivosti našeho zraku, kontrastu s okolím, jasnosti hvězd a neklidu atmosféry. Namodralost či zelenkavost slabých průvodců dvojhvězd pak mnohdy vzniká jako klamavý odstín k oranžovému či žlutému nádechu jasnější hvězdy.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
