To, co se v těchto dnech děje na ulicích Kodaně, jako kdyby nás vracelo o nějakých deset let nazpátek. Tedy do časů, kdy se žádný summit neobešel bez rozkurážených bojovníků proti globalizaci a světovému kapitálu. Tento způsob trávení volného času opadl po 11. září 2001, kdy šlo najednou o naléhavější věci, jako islamistický terorismus, Afghánistán a Irák.
Teď se ale aktivisté s potřebou brát se za dobrou věc a být u toho vidět vložili do boje proti oteplování planety. Ulice dánského hlavního města, kde se světové společenství právě dohaduje na budoucnosti obchodů s emisními povolenkami, zaplavilo údajně až šedesát tisíc demonstrantů. Je to dav, jemuž se každá možná dohoda v jednáních zdá už dopředu nedostatečná. Devět stovek nejradikálnějších pozatýkala dánská policie. Nedočkavci se ovšem shromažďovali i jinde, kromě západního světa například také v Pekingu (!).
Celý ten rej je pěkný na pohled, zastiňuje ale jednu důležitou okolnost. Ti, co si to rozdávají v Kodani, reprezentují dvě křídla téhož tábora: jednak vlády, které (podobně jako ta dánská) přijaly předpoklad, že za oteplování mohou emise oxidu uhličitého, a že je proto nutné zdražovat klasické a subvencovat alternativní energie, jednak extrémnější příznivce téhož názoru, kteří se od vlád liší hlavně tím, že neberou ohledy na finanční náklady. Máme ovšem ještě druhý tábor, který se navíc poslední dobou rozrůstá, totiž skeptiky. Je to klasická mlčící většina, jen ji právě teď vůbec není vidět a slyšet. Jde o to, jestli se dokáže zformovat tak rychle, aby se drahým návrhům přetřásaným na summitech dostalo řádné oponentury.
Čtěte „Protesty a zatýkání...“ na straně 7
