Bradleyho efekt – hypotéza, že Američané v průzkumech nepřiznají, že nebudou hlasovat pro černocha – se nekonal. Obama zvítězil tak, jak předvídaly průzkumy, a získal větší procento hlasů bělochů než jeho demokratičtí předchůdci Kerry (2004) i Gore (2000). Za vítězství nevděčí masivnímu nárůstu volební účasti černochů a studentů, nýbrž ziskům v celém společenském spektru. Tvrzení, že Amerika je země ovládaná rasismem, je nadále zcela neudržitelné.
Někteří lidé se ovšem jen tak nevzdají. Když si rakouská veřejnoprávní televize pozvala do studia jistého Klause Emmericha, označovaného za doyena tamní žurnalistiky, řekl, že na tom Američané musí být hodně špatně, když si zvolili za prezidenta černocha (ovšem s pohlednou černoškou!), a dodal, že on sám by si od černocha poroučet nenechal.
Evropský multikulturní konsenzus, reprezentovaný hlavně fotografiemi rasově integrovaných skupin šťastných lidí v reklamách, má mělčí kořeny, než se oficiálně tvrdí. „Je to asi totéž, jako kdyby byl příštím spolkovým kancléřem Rakouska Turek,“ řekl také Emmerich. Turci sice do Rakouska přišli později než černoši do Ameriky, a ne jako otroci, ale už nezmizí. Evropa se s tím bude muset vyrovnat a výmluva v podobě ukazování na rasistickou Ameriku už nebude k dispozici.
Čtěte „Černochem se řídit...“ na str. 2
