Pokračovat v natáčení filmu po několikaleté pauze je takřka nemožné i u filmu „běžných“ rozměrů, natož u spektáklu za stovky milionů korun.
Tvůrci velkofilmu o Jánošíkovi to dokázali.
Projekt o slovenském zbojníkovi, který na přelomu 17. a 18. století „bohatým bral a chudým dával“, se od země odlepoval už od roku 2002. Režie se ujaly slavná polská filmařka Agnieszka Holland, která studovala na FAMU, a její dcera Kasia Adamik.
Do titulní role byl obsazen Václav Jiráček, dnes známý z filmů Hlídač č. 47, Restart či Krev zmizelého.
Film v produkci Rudolfa Biermanna se měl stát nejdražším slovenským snímkem historie; jen od ministerstva kultury dostal 65 milionů korun. Přesto scházelo dalších až 150 milionů. Když je údajný americký partner nedodal, výroba se na jaře 2003 zastavila na neurčito. Natočeno bylo zhruba 40 procent materiálu. S utíkajícími léty přibývalo předpovědí, že životopis zbojníka z Terchové se nikdy dokončit nepodaří. O to větším překvapením proto bylo, když loni na jaře slovenskými médii proběhla zpráva, že se projektu ujal polský producent Dariusz Jablonski. Někdejší asistent režiséra Kieslowského, spoluzakladatel polské asociace producentů nezávislého filmu a televizních pořadů a koproducent českého „easternu“ Je třeba zabít Sekala ve slovenském deníku Pravda odhadl náklady na dokončení na 114 milionů korun. Většinu sumy získal z polských zdrojů - mimo jiné od polské televize a Polského filmového institutu. Rozpočet se nakonec vyšplhal na 200 milionů slovenských korun; dražším slovenským filmem už je pouze loňská Jakubiskova Bathory s náklady téměř dvojnásobnými.
Zpátky do stejné řeky Hlavní část obnoveného natáčení proběhla od konce července do září 2008. Za kameru se vrátily obě režisérky. Dotáčelo se ještě v říjnu, definitivní tečkou se staly dva dny ve varšavských ateliérech v lednu 2009. „Bylo to novum, které nikdo z nás předtím nezažil,“ vzpomíná na návrat k Jánošíkovi Václav Jiráček. „Někdy jsem nevěděl, jestli je to sen, nebo realita. Ale byly tam i okamžiky, kdy do sebe minulost a přítomnost zapadly okamžitě. Měli jsme třeba záběr, kde vystoupám po schodech a zabočím doprava - a teď jsme na něj po šesti letech navázali.“
Největší starostí filmařů pochopitelně bylo, jestli představitelé během pauzy nezestárli příliš viditelně. „Nikdo se nezměnil tak radikálně, aby se nedalo v natáčení pokračovat, což bylo ohromné štěstí,“ říká Jiráček. Jestliže před kamerou zůstalo všechno při starém, za ní se vyměnil téměř celý tým. „Před těmi lety jsme natáčeli se štábem, který byl většinou slovenský, byli v něm i Češi. Teď z něj zbyl jen Juraj Otčenáš, který vyrábí zbraně a doplňky z kůže, jinak šlo o samé Poláky,“ popisuje představitel Jánošíka.
Snímek s podtitulem Pravdivá história o Jurovi Jánošíkovi a Tomášovi Uhorčíkovi se natáčel v turisticky atraktivních slovenských lokacích - například ve Staré Ľubovni, Červeném Klášteře na Dunajci nebo ve Spišské Nové Vsi. Druhá část natáčení proběhla většinou na polské straně Tater.
Ve filmu se vedle Jiráčka objeví mezinárodní plejáda herců. Uhorčíka, zbojníkovu pravou ruku, si zahrál Ivan Martinka, představitel jedné z rolí v česko-slovenském filmu Sluneční stát. Vedle polských a slovenských herců bude v Jánošíkovi k vidění i Bolek Polívka či Karel Dobrý. Počítá se s českou, slovenskou a polskou jazykovou verzí.
Od roku 1921 byl v Československu Jánošíkův příběh zfilmován několikrát. Nejznámější je verze Martina Friče z roku 1935, která uspěla i v mezinárodním kontextu. Česká premiéra té nejnovější se plánuje na 10. září.
