Mažete si na chleba raději máslo přírodní, fundamentální a tuhé, nebo roztíratelné? Proti gustu žádný dišputát a každý ať se zařídí podle své chuti. Ale musíme té snadno roztíratelné hmotě říkat zrovna pomazánkové máslo? Právě z toho se teď stalo další bitevní pole mezi Evropskou komisí (ta podala žalobu k Evropskému soudnímu dvoru) a českými výrobci.
Pro jistou společenskou vrstvu s sebou nese pomazánkové máslo jistý ideový náboj. Začalo se vyrábět v roce 1977, zhruba ve stejné době, kdy se ve školních jídelnách prosazovala rema. Víte, co je to rema a proč získala tragikomickou pověst? Nevíte? Tak vězte, že to bylo „rekonstituované maso“. Od té doby tak nějak tušíme, že je rozdíl mezi masem a masným výrobkem, mlékem a mléčným výrobkem, máslem a máselným výrobkem. Bráníme-li tedy pomazánkové máslo jako součást české tradice, je dobré vědět, co ta tradice znamená a jak se označuje.
Pro jinou společenskou vrstvu s sebou nese bruselský boj proti pomazánkovému máslu (proti tomu, aby se máselný výrobek označoval jako máslo) jistou diagnózu. Ta spočívá v posedlosti evropské byrokracie šířit regulace i tam, kde nejsou zapotřebí. EU má regulovat jen věci týkající se společného trhu. Týká se snad společného trhu domácí český výrobek, který se vyváží jen na Slovensko a do Polska? Že by snad Slováci a Poláci nevěděli, která bije?
Jistě, zmíněnou diagnózu můžeme považovat za určitou chorobu EU. Jenže když už jsme jejími členy šest let, mohli si čeští výrobci zvyknout a vytvořit si protilátky. Kořalečníci se vzdali rumu a zákazníci si slovem „rum“ objednávají lahev s etiketou „Božkov“. Proč by měli mít zvláštní privilegia pomazánkáři?
