VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ Ochránci přírody ve Valašském Meziříčí vyčerpali peníze z evropské dotace a jiné nemají. Budou muset propouštět a ukončit velkou část projektů, které v minulých letech zahájili.
Před dvěma lety dostali z evropských sociálních fondů peníze na zatím ojedinělý projekt Valašské centrum pro udržitelný rozvoj. Dvouletý projekt letos v únoru skončí. „Nemáme na platy, musíme propouštět,“ přiznává Milan Orálek z Českého svazu ochránců přírody ve Valašském Meziříčí.
Na grant, který Valaši před dvěma lety dostali od Evropské unie, již podle Orálka nelze navázat. „Nemáme žádnou jistotu. Žádný podobný program, který by zahrnoval všechny činnosti, jimž jsme se věnovali, prostě není,“ konstatuje Orálek.
Za peníze z Evropské unie udělali za dva roky valašskomeziříčští ochranáři mnohé. Patrně nejviditelnějšími počiny bylo vybudování pěti informačních turistických center – ve Valašském Meziříčí, v Teplicích nad Bečvou, v Bystřičce u přehrady, na Pustevnách a také v Pulčíně, nejvýše položené osadě na Valašsku. Tam všude lidé dostávali rady i informační a propagační materiály.
Právě tato centra mají největší šanci přežít. Zachránit se ochráncům přírody podařilo prozatím dvě z pěti, a to díky radnicím. Centrum ve Valašském Meziříčí převezme od ochranářů město. Rovněž obec Francova Lhota nenechá padnout informační centrum na Pulčíně umístěné v bývalé škole a slibuje jej provozovat dál.
Relativně dobře je na tom i centrum na Pustevnách. Peníze na provoz jsou zatím alespoň do léta, kancelář na Pustevnách, kterou turisté objeví hned po výstupu se zdejší oblíbené sedačkové lanovky, finančně podpoří ministerstvo životního prostředí. Velké otazníky se však zatím vznášejí nad informačními centry v Teplicích nad Bečvou a na Bystřice. „Všechno jsme to velice dobře nastartovali, ale dva roky jsou velice krátká doba,“ lituje Orálek, že evropský grant neměl delšího trvání.
Příspěvek uhradil i desítky seminářů pro odborníky i laiky – například o velkých šelmách v Beskydech, o ochraně místních žab, o devětatřiceti druzích zdejších orchidejí nebo o šafránu, který vzácně na valašských loukách roste. Grant rovněž umožňoval pracovat s takzvanými vyloučenými skupinami obyvatel – romské děti z mediálně proslavených buněk ve vsetínské Poschle se učily malovat kraslice, ale dozvídaly se i o přírodě. Ochranáři totiž zjistili, že se romské děti často bojí lesa a také zvířat, třeba obyčejných koček.
Ochranáři rovněž za minimální ceny prodávali v centrech místním lidem původní odrůdy ovocných stromů, které starousedlíci získávali i s návody odborníků, jak o ně pečovat. Zájemci si také mohli vyrobit repliky původních valašských úlů zvaných kláty nebo třeba indiánské totemy jako netradiční doplnění přírody. Pořádaly se výstavy fotografií i výtvarných děl. Na Pulčíně tak vyrostla kromě informačního centra i galerie. Pulčín je přitom osadou s devadesáti stálými obyvateli, kam autobus zajíždí pouze dvakrát denně a kde ani není obchod s potravinami.
Aktivity spojené s grantem zaměstnávaly desítku lidí, další se na nich podíleli jako brigádníci. Mezi nimi i studentka Markéta Husková z Francovy Lhoty, která pracuje v informačním centru na Pulčíně. Pět kilometrů z Francovy Lhoty, které je Pulčín součástí, překonává Husková na kole. Musí projet panenskou přírodou, kde se pravidelně objevují stopy medvědů, rysů i vlků. „Občas se otáčím, jestli za mnou medvěd nejde,“ přiznává brigádnice placená z evropských peněz. Nyní čtyři z deseti projektem zaměstnaných lidí patrně přijdou na konci února o místo. Bez uplatnění se ocitnou i někteří brigádníci. „Nějak to všechno překleneme, stále se pokoušíme hledat zdroje,“ doufá Orálek, že projekty vytvořené v rámci Valašského centra pro udržitelný rozvoj se nějak udrží i ve změněných podmínkách.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
