Čtyřicátník Jan Sovák má za sebou sbírku povídek Centimetr od tvých rtů (pod pseudonymem Jan Novák) a životní zkušenost intelektuála svedeného do pohodlí reklamních agentur. Z podobného těsta jsou uhnětení i hlavní hrdinové jeho druhé knihy Zastřelte růžového medvěda, kterou právě vydalo nakladatelství Kniha Zlín.
Próza je rámována obnovením přátelství a opětovným rozloučením dvou bývalých spolužáků z brněnských studií, kteří se po rozpadu svých manželství ocitli v Praze. Náhodné setkání Karla a Vladimíra na Holešovickém nádraží se vyvine v příjemnou pivní sérii v místní nádražce, v obdobném družném duchu pak hrdinové pokračují po zbytek knihy. Kromě piva se navzájem častují vyprávěním či psaním o svých více či méně úspěšných vztazích se ženami. V centru pozornosti je prostitutka Andrea, jejímž tmavým očím a „půvabné nekomplikovanosti“ podlehne nejprve Karel, pár let na to, zlákán kamarádovým vyprávěním, i Vladimír.
Životem odření, v podstatě rezignovaní, ale přesto ještě nenápadně doufající čtyřicátníci se potácí mezi sentimentalitou a cynismem, fernetem a borůvkovým čajem, siláctvím a ukňouraností. Vladimír touží s prostitutkou Andreou prožít „chlapeckou lásku s něhou jako pocukrovaná bábovka od babičky“, Karel je „rozradostněn tím, že se ve svém životě nemusí s nikým handrkovat kvůli úklidu nebo kroužlání brambor“, ale přesto zkouší dostat do postele svou známost přes internet. Oba hrdinové jako by své role trochu přehrávali, jsou zároveň vtipní i směšní.
A autorův jazyk tohle vše dokonale odráží, včetně absurdního humoru těžícího z používání odborných výrazů a spojení v nepatřičném kontextu. Sovák je zručný vypravěč, jeho ich-forma je přesvědčivá, snadno stravitelná i náležitě kořeněná. Umí vtipně zacházet i s klišé románových zápletek, které v podání jeho neumětelských postav dostávají pěkně na zadek.
Síla, kterou má próza v detailech, však bohužel neprosákla do celku. Hrdinové se už tak ve třetině knihy okoukají, vtipy vyčpí a co dál? Autor to zkusí s dramatickou zápletkou, nechybí ani pokus o vraždu a břichatý detektiv. Ale Sovák zde dopadá podobně, jako jeho postavy. Vyklenout příběh se mu příliš nedaří, napětí nedrnčí, o nějakých hloubkách ani nemluvě. Na život a názory hrdinů pak prožité „dobrodružství“ nemá v podstatě žádný vliv. Ostatně i čtenář může mít po zaklapnutí knihy pocit, že kdyby ji nečetl, tak se zas tak moc nestane. Nic ostrého, spíš ten borůvkový čaj.
***
Jan Sovák: Zastřelte růžového medvěda
Kniha Zlín, 2009, 168 stran
Síla, kterou má próza v detailech, však neprosákla do celku. Vše se brzy okouká.
