Doyen české diplomacie se narodil 8. června 1931 v Praze na Novém Městě. Po dokončení střední školy v Praze v Truhlářské ulici byl Černý označen za politicky nespolehlivou osobu a musel narukovat k oddílu vojsk PTP. Potom pracoval tři roky jako dělník, je dokonce vyučený soustružník.
Od roku 1955 studoval bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě UK v Praze. V roce 1957 nastoupil do Československého rozhlasu jako redaktor zahraničního vysílání, ale po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 byl nucen z rozhlasu odejít. Práci hledal těžko, krátce dokonce působil jako noční portýr v legendární vinárně U Hada. Nakonec zakotvil jako učitel němčiny ve Státní jazykové škole, kde působil až do konce roku 1989.
Hlavní je v životě neškodit, vzkazuje mladým Doyen české diplomacie František Černý |
Pro komunisty byl nežádoucí osobou i proto, že pracoval v rozhlasu spolu s Jiřím Dienstbierem, Karlem Wichsem, Františkem Fröhlichem, Bedřichem Utitzem, Janem Petránkem a celou památnou partou tzv. novinářů-reakcionářů. Byl názorově spřízněn s profesorem Eduardem Goldstückerem, který ho učil na FF UK, a s poslední žijící představitelkou pražské německé literární scény Lenkou Reinerovou (1916–2008), s nimiž se podílel na legendární kafkovské konferenci v Liblici v roce 1963.
Po listopadu 1989 nastoupil na ministerstvo zahraničí a následující rok se na popud prezidenta Václava Havla stal velvyslancem v Berlíně. V letech 1998 až 2001 byl velvyslancem České republiky ve Spolkové republice v Bonnu a později opět v Berlíně. Byl posledním žijícím zakladatelem Pražského literárního domu autorů německého jazyka.
Celý život přispíval k dobrým vztahům mezi Čechy a Němci. Byl nositelem Záslužného řádu SRN a Umělecké ceny česko-německého porozumění, kterou získal společně s bývalým prezidentem Richardem von Weizsäckerem (1920–2015). Žil v Praze, se ženou Helenou, s níž měl dceru a syna.
