Průměr 1,49 dítěte na hlavu, dosažený našimi ženami v loňském roce, opět nepostačuje k udržení stabilní populace v České republice. Pokud bude trend pokračovat dostatečně dlouho, Češi vyhynou. Paroubkovo volební vítězství je tak pouze druhou nejhorší katastrofou, jež hrozí našemu národu v tomto tisíciletí.
Vyhynutí, jakož i katastrofická přemnožení určitých národů i lidstva patří k oblíbeným krizovým scénářům budoucnosti. Populace rostou či klesají exponenciálně, tedy velmi rychle. Proto téměř každý demografický trend, pokud je prodloužen dostatečně daleko do budoucnosti, vede ke katastrofě.
Přelidněním planety se nejvíce strašilo koncem minulého století, než přišla populárnější změna klimatu. V letech 1970 až 1990 rostl počet obyvatelstva v rozvojových zemích o 2,5 % ročně, to zaručovalo zdvojnásobení populace každých 30 let. Naproti tomu v rozvinutých zemích přibývalo obyvatel jen zvolna, takže souvislost mezi bohatstvím a neochotou lidí k rozmnožování byla zjevná již tehdy. Nikdo ale neočekával, že by rozvojové země dokázaly zbohatnout natolik rychle, aby se také růst jejich obyvatelstva zastavil včas. Čína se proto v roce 1978 dokonce rozhodla k direktivní kontrole porodnosti.
Naštěstí se ukázalo, že i malé zlepšení životní úrovně, odpovídající národnímu důchodu okolo 2000 dolarů na hlavu, má silné antikoncepční účinky. A tak dnes kromě Afriky všude klesá porodnost a hrozba přelidnění snad pominula. Počet lidí na planetě stále ještě roste, ale pomaleji. Kulminovat by měl na devíti až deseti miliardách v druhé polovině našeho století, poté má začít klesat.
Porodnost ve světě klesá i se zlepšujícím se vzděláním, zmenšující se dětskou úmrtností a prodlužující se délkou života. Ještě v šedesátých letech se lidstvo dělilo na dvě skupiny států: rozvinuté s porodností 2,5 dítěte na ženu a úmrtností 40 dětí na 1000 narozených a rozvojové s 6,5 dítěte na ženu a úmrtností 150 dětí z tisíce. Od té doby se rozvinuté státy posunuly k ještě menší porodnosti a dětské úmrtnosti, zatímco osudy rozvojových zemí byly rozmanité - od mnoha afrických zemí, jež zůstaly na hodnotách z let šedesátých, až po některé asijské státy, jež dohnaly země rozvinuté. Kdo by ještě nedávno čekal, že dnešní Indie bude porodností a dětskou úmrtností na úrovni Československa z roku 1950 a dnešní Brazílie na úrovni Československa roku 1980?
S bohatstvím země těsně souvisí nejen její populační vývoj, ale i objem emisí skleníkových plynů. Všechny státy s národním důchodem nad 10 tisíc dolarů na obyvatele vypouštějí na tohoto obyvatele také alespoň dvě tuny CO2 ročně, zatímco žádná opravdu chudá země není významným producentem tohoto plynu. Zdá se tedy, že národy zločinně oteplující planetu jsou trestány bohatstvím, jež vede k nízké porodnosti a tím nakonec k jejich zaslouženému zániku. Gaia, matka Země, má zjevně škodlivé elementy lidstva plně pod kontrolou. Možná bychom si měli plány s elektrárnou Prunéřov ještě jednou promyslet.
Zdá se tedy, že národy zločinně oteplující planetu jsou trestány bohatstvím, jež vede k nízké porodnosti
O autorovi| Vojtěch Novotný entomolog Autor pracuje v Entomologickém ústavu AV ČR, přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Na Papui-Nové Guineji založil a vede výzkumnou stanici.
