Pondělí 15. dubna 2024, svátek má Anastázie
130 let

Lidovky.cz

Garage jako příloha

Česko

Svoji novou desku s názvem Black! právě vydali Tony Ducháček a kapela Garage.

Jako součást magazínu Respekt.

Časopis Respekt rozšiřuje svou ediční sbírku a minulý týden přinesl na pulty novinových stánků nové album Tonyho Ducháčka a kapely Garage. Hudební ukázky novinky Black! a další podrobnosti, jak album získat (je samozřejmě i nadále v prodeji), najdete na adrese Edice.respekt.cz. Křest desky proběhne 13. března v pražském klubu La Fabrika, jako předkapela vystoupí Sketa fotr.

Novou edici příloh zahájil magazín Respekt minulý rok a mimo jiné vydal úspěšné společné album Michala Pavlíčka, Moniky Načevy a dýdžeje Five nazvané Mami, novinku Lenky Dusilové nebo, naposledy před Vánoci, nahrávku Proměna od Jana Budaře a Eliščina bandu. Kromě hudby nabízí také tituly zaměřené na literaturu. Časopis chce tímto způsobem „vyjít vstříc náročnějším posluchačům“.

Desky a DVD již ke svým výtiskům delší dobu připojují různé české noviny a časopisy, jde však většinou o starší tituly nebo různé výběry. Nové nahrávky méně známých kapel od minulého roku zařazuje hudební měsíčník Report.

V zahraničí je takováto distribuce už poměrně běžná. Podobnou cestu, jak dostat hudbu k posluchačům, zvolil před časem americký populární zpěvák Prince. Své nové album Planet Earth dokonce zdarma ještě před začátkem prodeje rozdal v nákladu 2,9 milionu exemplářů v britském týdeníku Mail on Sunday, čímž pobouřil zástupce hudebního průmyslu. Loni britská skupina Coldplay vydala nový singl Violet Hill jako přílohu oblíbeného hudebního časopisu NME.

Podobné alternativní způsoby prodeje desek občas pobuřují nejen hudební průmysl a velké labely, které tímto ztrácí umělce i „jejich“ peníze, navíc jim roste vážná konkurence. Skutečnost, že tento model funguje, je děsí.

Nejsou ale jediní, ve Spojených státech se bouří i fanoušci. Poslední oficiální kompilace největších hitů Bruce Springsteena vyšla exkluzivně na pultech známé americké obchodní sítě Wal-Mart. Tímto krokem hudebník rozzlobil své americké příznivce, kteří tvrdí, že se jejich hrdina „zaprodal“. Vadí jim zejména to, že kvůli alternativním distribucím desek (např. skrze nehudební obchodní sítě nebo v digitálním formátu) ztrácí lokální nezávislé prodejny naději na udržení. Obviňují Springsteena, který podle nich stál vždycky na straně „tvrdě pracujících“ a měl by menší obchodníky podporovat.

Podobně ve Spojených státech distribuovali svou novou desku Black Ice australští AC/DC.

Periferní slang a imaginace Že by s Respektem vyšla právě deska Garage, asi čekal málokdo. Předešlé řadové album Nepohádka vyšlo před dlouhými devíti lety, teprve na sklonku loňského roku se skupina odhodlala a ve studiu Jámor pod vedením Ondřeje Ježka natočila materiál nashromážděný za několik posledních let.

Některé texty Tonyho Ducháčka z dvanáctipísničkové novinky se objevily už ve sborníku textů Garáž/Garage (Maťa 2004). Od roku 1993 stabilní sestavu kapely na desce doplnil kytarista Robert Jína, který na koncertech často zaskakuje za Joea Karafiáta. Jako hosté se představili trumpetista Tomáš Svoboda, Ondřej Ježek na sitár a perkuse a legendární saxofonista skupiny Ženy Jarda Švec Umělec.

Pražskou skupinu Garáž založil její původní baskytarista Ivo Pospíšil v roce 1980. V průběhu 80. let patřila Garáž k nové generaci mladých nezávislých kapel, inspirovaných punkem, post-punkem, pub rockem a novou vlnou. Tehdejší muzikanti čerpali inspiraci z Iggyho Popa, Davida Bowieho, New York Dolls, Ramones, Clash, The Velvet Underground, ale také u Plastic People of the Universe. Mejla Hlavsa ostatně jedno období s Garáží hrál a složil pro ni několik hitů, Jan Macháček hrál s PPU (1983-1985) a Joe Karafiát pak dodnes. Písničky Garage jsou postaveny především na osobnosti charizmatického zpěváka Tonyho Ducháčka; jeho texty jsou založeny na osobitém periferním slangu se spoustou poetické imaginace.

V osmdesátých letech byly legální koncerty skupiny zřídkavé, kromě pravidelného hraní v Praze a na Chmelnici a v brněnské Musilce šlo především o hraní po hospodách a na svatbách. Přesto byla Garáž velice populární, a to i díky rychle se šířícím kopiím jejích samizdatových kazet.

Možná, že s novým „černým“ albem a způsobem, jakým se šíří jeho kopie, čeká kapelu další vlna popularity.

***

Magor o Ducháčkovi

„Androgynní, asexuální a animální Tony Ducháček s gestuálními reminiscencemi na zaniklé archaické kultury transponuje své texty do jiné dimenze, než ve které každodenně žijeme. Texty jsou neodlučitelné od Tonyho gest, neoddělitelné od jemně neřestného výrazu Tonyho tváře. Temná poezie básníka Tonyho Ducháčka. Podivně temná postava Tonyho Ducháčka. Ale někde pod tím je něco nesmírně pozitivního: manýrismus jako výraz ušlechtilé kultury, jejíž kořeny rostou snad z české gotiky, snad z rudolfínského období, snad z marasmu komunistických časů, které jsme spolu s Tonym přežili, snad z marasmu časů, které prožíváme. Naštěstí s Tonym -neboť on je jednou ze světlušek, které nám svítí na cestu jako perverzní Karafiátovi broučci.“ Ivan Martin Jirous, Světluška podzemní garáže, předmluva knihy Garáž/Garage Tony Ducháček (Maťa 2004)

Autor: