Co se vám vybaví, když se řekne mimozemšťan? Mnohým asi spielbergovský E. T., ale nejvíce lidem zřejmě Erich von Däniken, autor knihy Vzpomínky na budoucnost.
Ti dva mají jedno společné. Nám, obyčejným smrtelníkům, divákům filmů a čtenářům knih, kladou zajímavé otázky – takové, jakých se od drtivé většiny slovutných vědců nedočkáme. Jsme ve vesmíru sami? A pokud ne, byli bychom vůbec schopni komunikovat s nepozemským inteligentním životem, když jsme dosud nezvládli komunikaci v rámci druhu homo sapiens? To, co bylo ještě před půlstoletím doménou úzkého kruhu fantastů, prosadili Däniken a E. T. do mainstreamu.
Ale je mezi nimi i ohromný rozdíl. Zatímco E. T. nás samotné inspiroval k otázkám, k domýšlení důsledků něčeho, co jsme si předtím nepřipouštěli, von Däniken nám servíruje už hotové instantní odpovědi. Je to génius vlastního PR a v médiích vystupuje coby „muž, který klade znepokojivé otázky“. Jenže v praxi, konkrétně na besedách se čtenáři, kladení otázek sobě samému nepřipouští a po konci vlastního vyprávění přistupuje hned k autogramiádě. Čím to, že se ve světě prodalo na 60 milionů výtisků jeho knih?
Vzpomínky na Apollo Myslíte si, že pyramidy vystavěli staří Egypťané či v Americe Mayové? Že slavnou baalbeckou terasu v Libanonu vybudovali Římané, jak o tom svědčí ohromný opracovaný kvádr, ležící dosud ještě neoddělený v blízkém lomu? Že už dávnověká lidská společnost byla schopná uvažovat podobně jako my, organizovat se a vytvářet vyspělá technická díla a pozoruhodné artefakty? Samá voda, říká von Däniken.
To, co nám na základě dnešních znalostí připadá záhadné, překvapivé a nevysvětlitelné, je v jeho pojetí dílem mimozemských civilizací, které lidem předávaly své know-how.
„Když nás před tisíci lety navštívili mimozemšťané, slíbili našim předkům, že se vrátí,“ tvrdí Däniken.
Právě tímto citátem můžeme charakterizovat dänikenovský kult, který trvá už čtyřicet let.
Na člověka, který dnes slaví 75. narozeniny, to je slušná bilance.
Erich von Däniken se narodil 14. dubna 1935 ve švýcarském Zofingenu do hoteliérské a přísně katolické rodiny. Už za studií se zajímal o filozofii, teologii a archeologii. Už za svých učňovských let v bernském hotelu Schweizerhof podnikl svou první túru do Egypta. Pak cestoval po všech světových místech, která se ve vnímavých očích mohla honosit přídomkem „záhadný“. V šedesátých letech – to už spravoval davoský hotel Rosenhügel – dospěl k názoru, že už má dost nastudovaného i vypozorovaného materiálu a sepsal Vzpomínky na budoucnost. Psal se rok 1968 a tady je zřejmě i hlavní zdroj jeho úspěchu, který rezonuje dodnes.
Däniken není rozhodně jediný, ba ani první, kdo svou představivost směřoval mimo Zemi. Znalci by vyjmenovali celou plejádu spisovatelů, fantastů i podivínských vědců, kteří kráčeli před ním. Pro americký časopis Skeptic je Däniken epigonem parazitujícím na Howardu Phillipsu Lovecraftovi. Tento autor hororových příběhů, „Poe dvacátého století“, se v dänikenovských tématech vyžíval o dvě generace dříve. Posuďte sami. „Přišli z hvězd a s sebou přinesli své obrazy.“ Napsal tu větu Däniken, nebo Lovecraft?
Kdepak, tady není Däniken původní. Jeho génius spočívá v obchodním čichu, v tom, že dokonale vycítil nejen to, že lidé chtějí být klamáni (oč zajímavější je baalbecká terasa jako startovací rampa nepozemských raket než jako státní zakázka římského impéria), ale i to, kdy chtějí být klamáni nejvíce. Jeho prvotina se dostala na trh v roce 1968, kdy první Apolla mířila k Měsíci. A český překlad vyšel v roce 1969, když přistání na Měsíci bylo na spadnutí. No nekupte to a nevěřte tomu, když vesmír je tak blízko!
Od perestrojky ke konci světa Proto sehrál Däniken zvláštní roli i u nás. Nebylo rozhodně náhodou, že Vzpomínky na budoucnost přeložil a doslovem opatřil „český Däniken“ Ludvík Souček. Otec české záhadologie logicky představil základní dílo otce světové záhadologie. A právě tak nebylo náhodou, že se tak stalo v samém závěru pražského jara, i když už po sovětské okupaci.
U nás se koncem šedesátých let otevřelo krátké liberální okno, kdy československá společnost nasávala vše, co tehdy ze světa nasát mohla. Z toho, co do nástupu normalizace nasála, žila dalších dvacet let, v lecčems i déle. A právě Vzpomínky na budoucnost se do tohoto okna trefily. Jistě, Däniken není zrovna autor, kterého by si normalizátoři považovali, ale jeho téma – když už se tu etablovalo – nechávali být jako neškodné. Záhadologie získala téměř oficiální punc a Souček téměř monopolní postavení „českého Dänikena“, který může i za nejtěžšího husákismu publikovat své knihy Tušení stínu a Tušení souvislosti.
Za perestrojky, když už mu teče do bot, režim povoluje otěže a na záhadologii sází jako na jeden z uvolňovacích ventilů. Je to vidět i na dobovém zpravodajství ČTK, kde se náhle začíná objevovat téma UFO – nejprve samozřejmě z perestrojkového SSSR. „Byli mimozemšťané skutečně ve Voroněži?“ zní titul zprávy četkaře Karla Bartáka (ano, toho Karla Bartáka, který dnes působí v aparátu Evropské komise).
Když se uvolňuje debata jako taková, zároveň dostávají slovo i čeští kritici Dänikena a Součka z řad vědců. Geolog Zdeněk Kukal tak formuluje motto: „Vzpomínky na budoucnost = Vzpomínky na minulost. Tušení stínu + Tušení souvislosti = Jistota mystifikace.“ A to už se plynule posouváme k dnešku.
Skeptici dále vedou svou a Dänikena poctili cenou Bludný balvan. A Däniken dále objíždí svět, česká i moravská města (o víkendu byl v Brně) a na otázky novinářů odpovídá: „Už brzy dojde ke kontaktu s mimozemskou civilizací,“ či „v dohledné době bude vysvětlena záhada pod Velkou pyramidou v Egyptě.“ Odkud ta slova „už brzy“ a „v dohledné době“ známe? No jistě, od pánů Mužíka a Gänsela, kteří také „už už“ měli štěchovický poklad.
Tak to bude až do 21. prosince 2012, kdy podle záhadologů – podle jejich interpretace mayského kalendáře – nastane konec světa. Däniken se ho podle všeho ještě dožije.
***
Jeho génius spočívá v tom, že vycítil nejen to, že lidé chtějí být klamáni, ale i to, kdy chtějí být klamáni nejvíce
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
