Za největší vítězství česko-německého smiřování lze považovat společnou komisi historiků. Ta se před lety společně dobrala k útlé knížečce, v níž vylíčila základní události našich dějin. Od vydání této knížky se už ani na jedné straně hranic nemohou tvrdit nesmysly – jako že Češi při vyhnání povraždili čtvrt milionů Němců, což desetiletí tvrdili mnozí němečtí politici.
Ale také se tam konstatuje, že Češi mají odpovědnost za ztracené životy až třiceti tisíc sudetských Němců. Nepříjemná skutečnost, s níž se musíme naučit žít. To, že jsme si to přiznali společně s Němci, je však tisíckrát lepší, než kdyby se to odhlasovalo – třeba jako nyní v případě arménské „genocidy“ – v rezoluci zahraničního výboru Kongresu USA.
Arméni a Turci začali hledat cestu k normálním vztahům teprve před rokem. Ale i jim lze poradit, ať si své dějiny řeší mezi sebou. S dalším českým dodatkem, aby se politici nepokoušeli zneužívat historii k vnitropolitickým cílům. I z té současné české zkušenosti totiž víme, jak je to lehké a přitom nebezpečné.
Čtěte „Arméni vyhráli bitvu...“ na straně 7
