Hladovkář Miroslav Mareček z Kyjova na snímku z července 1992.
Asi nejznámějším českým hladovkářem byl kyjovský dělník a někdejší disident Miloslav Mareček. První hladovku na protest proti perzekuci své osoby držel po dobu 35 dní již krátce před listopadem 1989.
Na začátku 90. let pak hladověl několikrát, nejdéle skoro čtvrt roku. Protestoval zejména proti tomu, že nebyli potrestáni lidé odpovědní za jeho pronásledování za komunistického režimu.
Svoji nejdelší hladovku držel Mareček 90 dní a média o ní podrobně informovala. Někteří lidé ale zpochybňovali, že by Mareček mohl vydržet tak dlouho bez jídla.
Předlistopadový disident John Bok na snímku z listopadu 1991.
Vícekrát protestoval hladovkou další bývalý disident a aktivista John Bok, který se připojil i nyní ke Gruntorádovi.
Už v roce 1991 hladověl Bok na protest proti propuštění Jaroslava Bašty z tehdejší federální kontrarozvědky. Později jako člen Spolku na podporu nezávislé justice Šalamoun opakovaně držel hladovku kvůli stíhaným lidem, jichž se spolek zastával.
Asi nejdelší hladovku držel Bok od srpna do září 2004, kdy tak chtěl podpořit svůj požadavek na odstoupení tehdejšího premiéra Stanislava Grosse (ČSSD). Hladovku ukončil po 36 dnech.
Bývalý disident a signatář Charty 77 Julius Tomin na snímku z listopadu 2019
V srpnu 1998 držel desetidenní hladovku na protest proti jmenování Jana Kavana z ČSSD ministrem zahraničí bývalý disident a signatář Charty 77 Julius Tomin, žijící v Británii.
K protestu se rozhodl na základě závěrů britské komise, z nichž vyplývá, že Kavan počátkem 80. let křivě vypovídal proti novináři, který natočil reportáž o dodávkách disidentské literatury do Československa.
Hladovky držel Tomin už v minulosti, například na protest proti podmínkám vazby. Hladovkou si také vynutil po svém zatčení v 70. letech pokračování bytových seminářů.
Účastník happeningu iniciativy Ne základnám (8. dubna 2010)
Proti plánu umístit na českém území americkou radarovou základnu drželi protestní hladovku necelé tři týdny - od 13. května do 2. června 2008 - Jan Tamáš, hlavní postava iniciativy Ne základnám, a aktivista Jan Bednář.
Na jejich protest pak navázala „řetězová hladovka“, do které se zapojili někteří politici a další veřejně známí lidé. Spojené státy nakonec v září 2009 samy od záměru vybudovat v ČR a v Polsku protiraketový štít upustily.
Jiřina Sýkorová z Třebíče hladověla 36 dní.
Na jaře 2013 držela hladovku Jiřina Sýkorová z Třebíče. Protestovala tak proti rozhodnutí Senátu podat na bývalého prezidenta Václava Klause ústavní žalobu pro velezradu.
Hladovku ukončila po 36 dnech počátkem dubna, podle ní o tom rozhodlo jednak už dřívější Klausovo doporučení, ale i naléhání rodiny, známých a dalších lidí.
Žalobou se nakonec Ústavní soud vůbec nezabýval, koncem března 2013 zastavil řízení s odůvodněním, že Klausův mandát krátce po podání žaloby vypršel.
Bývalý disident a mluvčí Charty 77 Tomáš Hradílek (8. listopadu 2017).
Příčinou hladovky se stal i Klausův nástupce v prezidentském úřadě Miloš Zeman. V listopadu 2017 protestoval signatář Charty 77 a polistopadový ministr vnitra ČR z roku 1990 Tomáš Hradílek proti druhé Zemanově kandidatuře na prezidenta.
Tehdy dvaasedmdesátiletý Hradílek uvedl, že jej Zeman v roli prezidenta hluboce zklamal, protože rezignoval na kultivování a humanizování společnosti a je zděšen i z jeho působení v oblasti zahraniční politiky. Pod tlakem své rodiny hladovku Hradílek ukončil po 17 dnech.
Chartista Jiří Gruntorád drží protestní hladovku před Úřadem vlády. (20. listopadu 2023)
Od pátku 17. listopadu nyní drží hladovku signatář Charty 77 a zakladatel knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti Jiří Gruntorád.
Důvodem je neřešení problému nízkých penzí disidentů a disidentek, Gruntorád kvůli tomu požaduje i odstoupení ministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL).
V úterý Jurečka sdělil, že sociální správa automaticky dorovná penzi na průměrnou částku disidentům a disidentkám s nízkým důchodem, kteří dostatečně dlouho platili odvody. Gruntorád ale trvá na ministrově odstoupení.
