Středa 1. prosince 2021, svátek má Iva
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Hledání hnid na Odcházení

Česko

DIVADELNÍ GLOSÁŘ

Před týdnem byla zde vyslovena domněnka, že skrze Havlovy hry a jejich peripetie můžeme občas zahlédnout i sami sebe. Kdo by se nadál, jak rychle dojdou tato slova naplnění.

V případě Odcházení zdá se, že kupodivu větší část našeho divadelního dvorku souhlasí, že věc se zdařila. Rychle se orientující tudíž pochopili, že se výborně zviditelní, když budou proti a zaujmou pózu spravedlivého hledače skutečných pravd. Ukážou tak, že nejsou ustrašeni, řízně umí zkritizovat i Havla a před režisérem také nepadnou na zadek. Opravdu není povinné adorovat autora ani režiséra, ale když kritizovat, tak důsledně a s argumenty. Na obálce Týdne se skví, že Jiří Peňás nabízí střízlivý pohled, což lze vyložit pouze jedním směrem - redakce sugeruje čtenářům, že dosud recenze předváděly jen hysterický entuziasmus. Osobně mi přišlo, že přesně tak, ale s opačným znaménkem, autor píše: nechává se unášet antipatiemi vůči Radokově režijní poetice, což už předvedl při hodnocení jeho Kafky na Zábradlí. Především ale píše, že inscenace je a) dokonalá a patří jí označení událost sezony a za b) režijně pomýlená a kromě jednoho výkonu herecky mizerná. V té chválivé části jeho recenze podle vzoru chytré horákyně si také můžeme přečíst, že režie je propracovaná, dění na scéně plyne rychle a beze švů. Škoda jen, že nepoznal, čím je inscenace hodně zajímavá - právě tím, jak jsou na ní švy vidět, ale to by si musel dát tu práci a víc přemýšlet o různých způsobech zacházení s divadelní iluzí. Když pak píše o patetickém závěru inscenace, vypadá to, že mu nejde o nic jiného než se vymezit. To, že režie posílá celou menažerii do háje rovnou výtahem, naopak jiným připadá jako skvělá ironie. A už vůbec nechápu, že týž autor před časem vážně chválil gejzír plytkosti v podobě nové hry Pavla Kohouta Malá hudba moci a liboval si i v nastudování Národního divadla.

Nezklamal ani Vladimír Mikulka z Divadelních novin. V den premiéry v televizi si mohl roztrhnout ústa, jak je Havlova hra mizerná. Předvedl však jen povrchní soudy, z čehož ho bez obtíží usvědčil jeho oponent Vladimír Just. Korunu všemu pak nasadil Petr Fischer v Hospodářských novinách, když ve snaze být první porušil nepsané pravidlo, že před premiérou se nic nerecenzuje. Ani generálka. A tak klobouk dolů před dramatikem Karlem Steigerwaldem, jenž složil hold kolegově nové hře bez špetky závisti a ješitnosti. Brilantně vyhmátl to, v čem je Odcházení nové a nezaměnitelné. Hledačům hnid lze doporučit, aby zkoumali souvislosti a současný stav dramatiky i inscenační praxe. Odcházení v tomto kontextu vysoce ční a určitě patří k tomu nejlepšímu, co se za osmnáct polistopadových let na naše jeviště dostalo. A to včetně režie.

O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat